Dne 3. února 1995 předali zástupci Spolku evangelických kazatelů arcibiskupu kardinálu Miloslavu Vlkovi otevřený dopis papeži Janu Pavlu II., jehož text byl přijat valnou hromadou Spolku 2. 2. 1995 v Praze. Dopis byl téhož dne předán papežskému nunciovi v Praze Giovannimu Coppovi.
Spolek evangelických kazatelů je profesní organizací, která sdružuje převážně kazatele českobratrské církve evangelické.
Vážený bratře v Kristu Jene Pavle II.,
během Vaší návštěvy v České republice v letošním roce má být slavnostně vyhlášeno svatořečení Jana Sarkandra. Katoličtí bratří se na nás v této souvislosti obracejí s výzvou, abychom pochopili toto svatořečení jako příležitost k vzájemnému odpuštění toho, čím se katolíci a evangelíci v minulých staletích jedni na druhých provinili. Špatně bychom však posloužili sobě, katolíkům i úsilí o jednotu křesťanů, kdybychom nevyjádřili lítost a přímo zděšení nad tím, že se katolíci dovolávají ochoty nás evangelíků k morálnímu překonání toho, co v minulosti nás i je od sebe navzájem tragicky oddělovalo, právě ve chvíli, kdy oni sami glorifikují představitele hrubého náboženského útisku. Apelujeme na Vás, abyste nejen v zájmu vysoce potřebné spolupráce katolíků s evangelíky, nýbrž také v nejvlastnějším zájmu katolické církve zastavil proces svatořečení v tom stadiu, v němž se nyní nachází, tj. abyste upustil od veřejného vyhlášení Jana Sarkandra za světce a dal tím příklad svým nástupcům, aby ani oni Jana Sarkandra veřejně za svatého nevyhlašovali. Abychom získali pro tuto svou iniciativu podporu katolických kleriků a laiků, dovolujeme si tento dopis zveřejnit. Svou iniciativu zdůvodňujeme takto:
Jan Sarkander zemřel v Olomouci 17. března r. 1620 v důsledku těžkých zranění, která mu způsobili měsíc předtím vyšetřovatelé v soudním procesu. Za krutost výslechu bylo odpovědno několik přítomných evangelických šlechticů. Jejich barbarství nechceme omlouvat. Nelze však zamlčet, že Jan Sarkander byl vyslýchán pro důvodné podezření z vlastizrady. Tvrzení, že je mučedníkem zpovědního tajemství, visí na neudržitelném výkladu jediného dobového svědectví, které je v této záležitosti k dispozici.
Jan Sarkander patřil k nejagresivnější skupině moravských katolíků, která horlivě usilovala o násilné vyhlazení evangelické víry, čímž pomohla vyprovokovat stavy českých zemí v letech 1618 až 1619 k povstání proti porušování u nás uzákoněné svobody svědomí. Důsledkem protievangelické horlivosti také těch, kdo v březnu 1620 prohlásili Jana Sarkandra hned po jeho smrti za svatého mučedníka, bylo po bitvě na Bílé hoře uzákonění totalitní zásady, že stát má rozhodovat o víře svých obyvatel. Pobělohorský náboženský útlak skončil až r. 1781. Museli bychom zcela ignorovat závažná a nevývratná historická fakta, aby byl pro nás Jan Sarkander něčím jiným než symbolem násilného pokatoličťování předbělohorského i pobělohorského.
Uctívání Jana Sarkandra jako svatého mučedníka jde dnes ruku v ruce s hrubým zkreslováním dějinného obrazu. Čím pečlivěji budou katolíci respektovat historická fakta, tím větší jim bude postava svatého mučedníka Jana Sarkandra působit rozpaky a traumata.
Ztotožňujeme se s tím, co Vám napsal v dopise z 28. 2. 1992 synodní senior českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví v České republice Pavel Smetana:
„Jak dobře víte, nejpalčivějším problémem vzdálené minulosti je období 17. a 18. století naší historie. K otázkám reformace a protireformace je nutno přistupovat s velikou obezřetností a maximální mírou objektivity. Některé počiny však mohou naše společné rozhovory narušit a znesnadnit další ekumenickou spolupráci. Evangeličtí křesťané se domnívají, že k nim patří připravovaný proces kanonizace Jana Sarkandra v olomouckém arcibiskupství. V našich očích je Jan Sarkander představitelem protievangelické misie, kterou prokazatelně konal v oblasti svého působení. Kanonizovat tohoto muže znamená pro české evangelíky potvrdit toto pojetí misie, které bylo přece výsledky II. vatikánského koncilu i vývojem v neřímskokatolických církvích překonáno.“
Končíme slovy apoštolského přání, aby Vás ve všem provázela milost Pána Ježíše Krista, láska Boží, dar i společenství Ducha svatého.
Za Spolek evangelických kazatelů
Pavel Kalus, předseda
V Praze 2. února 1995