Slovo do tržního hospodářství kol. r. 1460:
Obyčej dobrých kupcóv jest pět věcí zachovati: nejprve, nedržeti peněz svých mrtvých, ale vždyť ziskovati mají; druhé, nemieti jich na jednom místě; třetie, plniti sliby; čtvrté, nedoufati ve veliké bezpečnosti; páté, aby nikdy nezrušil rčenie svého a neklamal.
Neb těch pět věcí jest prvotních pro čest, pověst i také vážnost a všech věcí zachovanie zvrchuřečených, kteréž kupci zachovávati mají, a nikdy neztratie ani peněz, ani věřenie, ani svého svědomí zmaží.
Autorem citátu je franský dobrodruh, jménem Antonín Marini de Gratianopoli (nyní Grenoble), který byl v létech 1460–64 dvořanem krále Jiřího z Poděbrad. V jeho službách sjezdil téměř všechny evropské dvory. Sepsal k žádosti králově několik traktátů, mj. také „Radu králi Jiřímu o zlepšení kupectví v Čechách“. Odpovídá v ní na sedm otázek, které mu král předložil. Na prvních šest odpovídá celkem stručně, na poslední kterak kupectvie mohú k stavu prvniemu navráceny býti přináší obšírnější výklad, který zakončuje uvedeným citátem. I když prý šlo o člověka vědomostí celkem povrchních a dovedoucího se vetřít v přízeň mocných, přece zavírka jeho pojednání přináší živé pokyny pro tržní hospodářství všech dob. Až na slova aby uměnie počítanie ukázalo a znamenalo užitek lidu i dobré obecné není v celém jeho pojednání zmínka o sociálním užití části přebytku z výnosů pro potřebné a postižené ve smyslu biblického povědění: „… ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými“ (Ef 4,28).
Hazardní hra flus na počátku 16. století:
Flus se jmenovala nějaká hra v karty, která počátkem 16. století zaujala v Čechách rychle všechny vrstvy od prostého lidu až po pány a pronikla i ke dvoru. Neznámý autor napsal básnickou satiru na tehdejší pletky, které s touto hrou souvisely. Úvod:
Léta božího 1512 začali v Čechách flusa hráti / a král na to neráčí nic dbáti / by k tomu kteří radili / aby se hráči nesvadili / jako se v Čechách zhusta děje: / každý sobě, druhému nic nepřeje.
Nic nového pod českým sluncem. Na zisku chtěli mít podíl páni ve svěřených oblastech.
Páni regenti to před sebe vzali / aby flus, kdy chtí měli… / Pán z Rosenberka k té hře se strojí / avšak příhody se při tom bojí… / Pán z Pernštejna nic k tomu nedí / proto odevšad svého hledí… / Z té hry kníže Bartoloměj / chce díl míti, děj se co děj. / Také Bendl od hry nechce jíti / chce řemen z té kůže míti. / Pan Kostka s panem Slavatou / dosti činiti mají s tou hrou. / Páni z Gutštejna chtí také flusa hráti / a staré karty bezděk dráti.
V básni je jmenováno ještě několik šlechtických rodů a věc se dostala i na sněmy a panské sjezdy.
Na sněmích a sjezdích o to trží / však nevědí, kdo s kým drží.
Nadto tehdejší koumáci přicházeli pomocí hry k nečistým penězům, které sotva vyšly z kutnohorské mincovny, už byly v jejich rukou.
U Hory peníze dělají / ale flusníci hned je mají / chudým Hora nechce jíti / chudý nemá mnoho míti.
Zahraniční sousedé pozorují tuto vášeň s přáním, aby z ní také něco měli. Je jich tam jmenováno několik, např.:
Míšňaři přes hory nakaukají / již-li v Čechách flusa hrají / o nic více by nestáli / jen aby jeden a třicet měli.
Konce jsou pak smutné.
A když již karty ztrháte / po pohlavku sobě dáte / sic nepřestanete hráti flusa / až nenajdete doma kusa / v truhlách ani stodolách / teprv zvíte, co jest strach / a počem hoře postihají / ty, jenž rádi flusa hrají / odvážíc se hrdel statkův / necháte po sobě vdov sirotkův…
Z toho plyne naučení:
Nechajíce flusa hraní / učiňte s sebou srovnání / z toho vám přijde zisk i čest / toť má věrná rada jest.
Jestliže se dnes sejde pár lidí, hned naříkají, že to, co se děje, nikdy tady nebylo. Mnozí tím „nikdy“ myslí poťouchle na dobu nedávnou a zapomínají, že zde byly náramné podvody v kupectví, hazardní hry, vraždy a cizoložstva. Nesmělo se však o tom mluvit, natož psát. Ale nejen v nedávné době, nýbrž – jak vidíme z ukázek – i v dávných časech se téměř totéž mezi námi dálo. Z toho plyne, že každá generace musí znova promyslet a zákonnými cestami prosadit pořádek a mravnost v lidských vztazích. A každý musí začít s osobní odpovědností a citlivou pozorností sám u sebe a ve své rodině.
Pramen: Karel Jaromír Erben, Výbor z literatury české, díl II., od počátku 15. až do konce 16. století. Praha 1868