1) Dařilo se vám uplatňovat křesťanské hodnoty během vašeho působení v obecním zastupitelstvu?
2) Co vám způsobilo největší zklamání?
3) Kandidoval jste a proč? Byl jste zvolen?
JOEL RUML, VELKÉ MEZIŘÍČÍ:
1) Samozřejmě, že při jednáních není čas na nějaké sáhodlouhé rozklady a výklady svých postojů a stanovisek. Někdo, kdo je větší pietista než já, by tam byl nešťastný, protože by si nutně musel připadat jako němý svědek. Jestliže mi, v čase devalvace slov a svědectví, stále víc připadá neverbální forma misie pádnější, domnívám se, že jsem si v minulém městském zastupitelstvu jisté místo a snad i respekt získal. Proto nemám pocit, že jsem při svém rozhodování, jednání a hlasování něco z křesťanských hodnot umlčel, či odsunul stranou nebo zkompromitoval. Na druhou stranu je fakt, že nikdo z těch, kdo byli svědky mého působení v zastupitelstvu, nebyli těmito postoji a motivy jednání osloveni natolik, že by byli získáni pro Krista.
2) Všechno – kupodivu i církev (nejen jakési samosprávné orgány) – vypadá zvenčí lépe než zevnitř. Člověk, i kdyby měl tisíc nedobrých zkušeností, pořád podléhá jakýmsi iluzím. Leccos jsem očekával, přesto jsem býval rozčarován z toho, že si na demokratické poměry jen hrajeme, že chybí jistá úroveň kulturnosti – politické a společenské, a to pak moc komplikuje život. Myslel jsem si, že se to postupně překoná, ale byla to zase jedna moje iluze, protože v těchto komunálních volbách ve Velkém Meziříčí zvítězili komunisté. Největším zklamáním tedy bylo toto zobrazení zdejší komunální drsné reality.
3) Nekandidoval. Protože nejsem straník. A strany, které braly nezávislé kandidáty na své kandidátky, se mi moc nelíbily. A hlavně jsem si říkal, že už snad není třeba, abych se toho účastnil. Teď, po tom žalostném výsledku voleb u nás, mi bylo několikrát naznačeno, že jsem se toho vzdal moc brzo… atd. atd. To mě samotného už také napadlo. Ale – kdo ví!
JAN KELLER, JIMRAMOV:
Nerad se účastním anket, odpovídám pouze proto, že je to do Protestanta, kterého rád čtu.
1) To ať posoudí někdo jiný. Vím však, že jsem dnes pozornější, abych se při argumentaci a rozhodování nedostal do napětí s tím, co jsem přijal v křesťanském společenství.
2) Zklamání snad žádné, vždy znovu mě však překvapuje, jak velká je nedůvěra v dobré a porozumivé rozhodování druhých lidí.
3) Kandidoval, protože jsem na pozvání neměl odvahu říci „ne“. Ano.
BLAŽENA CIMLEROVÁ, HORNÍ CEREKEV:
1) Nemohu říci, že dařilo, ale snažila jsem se o to. Když jsem s něčím takovým vystoupila, zdálo se mi, že lidi to nechápou a uznávají jen tvrdé lokty.
2) Myslela jsem si, že lidi,kteří budou sedět v zastupitelstvu, budou mít zájem o to,co se děje ve státě, o veřejné mínění a dění. Zjistila jsem, že jim věci kolem nich úplně unikají. Vypadalo to, že mnoho lidí přišlo do zastupitelstva, aby si tam prosadili svoji osobní věc.
3) Dost dobře nevím vlastně, proč jsem kandidovala. Asi z pocitu odpovědnosti za sociální věci v obci, protože práce sociální komise se mi zdála ohrožena a mezi kandidáty jsem neviděla nikoho, kdo by se tím zabýval. Mimo to mi veřejné věci nikdy nebyly lhostejné. Byla jsem zvolena.
ZDENĚK ŠORM, SOBĚSLAV:
1) Nejsem si jist, co se míní křesťanskými hodnotami. V městském zastupitelstvu jde o konkrétní věci (čistírna odpadních vod, zřízení městské policie apod). To jsou věci povýtce odborné. Víra má asi místo při posouzení jejich potřebnosti a ve způsobu jejich prosazení. Snad se mi několikrát podařilo, aby hlediska výběru nebyla pouze ekonomická, aby se nerozhodovalo jen z pozice pravomocí, aby pro účel nebylo omezeno právo a nebyl odepsán člověk. To by ale spíš měl posoudit někdo jiný.
2) Nezájem většiny členů zastupitelstva skutečně se věcmi zabývat, dozvídat se informace a přijímat náročnější řešení.
3) Kandidoval. Asi proto, že jsem cítil odpovědnost vůči konkrétním lidem, a také proto, že lhostejnost považuji za jedno z největších provinění. Byl jsem zvolen.
EVA SVOBODOVÁ, MRÁKOTÍN:
1) Křesťanské hodnoty mají takovou platnost, že i když se všechno nepodaří okamžitě, vyplatí se to v budoucnu. Když třeba člověk prokáže trpělivost v situacích, kdy by nejraději bouchl do stolu, přinese to efekt později.
2) Lidská povrchnost.
3) Kandidovala, protože mám z práce starostky pocit vnitřního uspokojení. Dává mi prostor, v němž se mohu realizovat. Byla jsem zvolena.