V oboru masové komunikace se pojmem rámování (v angličtině framing) označuje „výběr a zdůrazňování některých aspektů událostí či problémů a vytváření souvislostí mezi nimi v zájmu prosazení jedné určité interpretace, hodnocení nebo řešení… Často se tak činí pro prosazení zájmů elit.“
Nevím, jak vy, ale já si často kladl otázku, zda lidé, kteří vítali Ježíše při jeho vjezdu do Jeruzaléma, mávali palmovými ratolestmi a provolávali „Hosanna, Synu Davidovu“, byli ti samí lidé, kteří jen o pár dnů později na Piláta Pontského pokřikovali „Ukřižuj ho! Ukřižuj ho!“ Četl jsem komentáře, ve kterých se předpokládá, že o ty samé lidi šlo. Já však o tom tak úplně přesvědčen nejsem. Připadá mi pravděpodobnější, že v Jeruzalémě byli Ježíšovi přívrženci i odpůrci a že každý z těchto táborů zaplavil jeruzalémské ulice jiný den.
Dost možná však byli někteří lidé v obou davech ti samí. Pravděpodobně tam byli lidé, kteří tak úplně nevěděli, co si o Ježíši myslet, lidé, kteří slyšeli o úžasných věcech, které učinil, o tom, jak těšil chudé, uzdravoval nemocné, utěšoval a povzbuzoval lidi na okraji. Slyšeli však také zvěsti o nelibosti, kterou vzbuzoval na vyšších místech, řeči, že Ježíš je buřič, který zpochybňuje zavedené pravdy po staletí hlásané v synagogách, a že si o sobě moc myslí. Skutečně se prohlásil za Božího syna?
Před několika týdny jsme u nás v kostele vyslechli kázání, které se dotklo pojmu rámování. Je to pojem známý studentům, kteří studují státní správu či masovou komunikaci, pro mě to však byl pojem nový. Jeho slovníková definice je uvedena výše. Znamená to „výběr a zdůraznění některých aspektů událostí či problémů v zájmu prosazení jedné určité interpretace.“ V mysli mi vytanula příhoda, která se mi stala před mnoha lety, kdy se mi dostalo „výsady“ strávit jako student rok v Moskvě. Pamatuji si, jak mi jeden západní diplomat na večírku na ambasádě řekl: „Přijdete na to, že Pravda lže zřídka. Často však zveřejní jen polovinu pravdy.“
Brzy poté jsem měl možnost si to uvědomit na jednom příkladu. Znepokojilo mne, když jsem si jednoho dne v Pravdě (či v nějakých jiných sovětských novinách) přečetl, že v Belfastu propukly nepokoje. Irští dělníci prý protestovali proti britským imperialistickým úřadům, a při potyčkách mezi dělníky a policií byl jeden člověk zabit. Když jsme o několik dnů později dostali přes ambasádu britské noviny, zjistili jsme, že zmiňovaní dělníci nebyli ve skutečnosti nacionalisté, jak jsem se domníval, nýbrž probritští loajalisté, kteří demonstrovali, protože podle nich britská vláda příliš ustupuje republikánům. Ten zabitý člověk byl ve skutečnosti policista. Pravda vlastně nelhala, jednoduše polovinu pravdy vynechala, takže zpráva byla nakonec úplně překroucená. Byla „rámovaná“ takovým způsobem, aby byla sdělena pod jistým úhlem pohledu, s konkrétními důrazy, a lidem tak poskytla nepravdivou představu o tom, co se skutečně stalo.
Domnívám se, že i tehdy v Jeruzalémě docházelo hodně k „rámování“. Myslím si, že poté, co byli Ježíšovi nepřátelé svědky nadšeného přivítání, kterého se mu dostalo, začali rozšiřovat zvěsti, aby tuto euforii potlačili. Tyto zvěsti zdůrazňovaly, že Ježíš má špatné vzdělání, že se bratříčkuje s chátrou a že zpochybňuje zavedené učení, které lidé dobře znali ze svých synagog. Tyto rozšiřované fámy opomíjely Ježíšovo uzdravování a projevy soucitu, i jeho poselství, že Bůh je Bohem lásky, kterému záleží na každé jeho „ztracené ovečce“.
Jak již bylo zmíněno, rámování se značně rozmohlo v bývalém Sovětském svazu a Vladimír Putin je v nedávné době znovu vzkřísil, a to v plné síle. Avšak každý, kdo zná západní tisk, by jen těžko mohl popřít, že rámování je rozšířené také u nás, podle mého názoru především v novinách – a v některých novinách víc než v jiných. Jako člověk pracující v médiích jsem měl jednu výhodu, totiž že jsem měl možnost být konfrontován s mnohem větším množstvím „neupravených zpráv“ než normální občan, například s materiálem zpravodajských agentur. Znamená to mít možnost vidět neupravený materiál zprávy dříve, než se zpráva dostane do novin, a možnost porovnat, kolik rámování je v některých médiích přítomno.
Pokud však máme zakončit pozitivně…
Před chvíli jsme si připomínali zvláštní změnu, která se odehrála v náladě lidí v Jeruzalémě, to, jak se radost z Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma a jeho oslavování změnilo během několika málo dní v zavržení a odsouzení davu, který křičel: „Ukřižuj ho!“ Zvláštní změna, která byla pravděpodobně velkou měrou zapříčiněna rámováním toho, co bylo lidem o Ježíši řečeno. Dovoluji si tvrdit, že v několika posledních měsících jsme v Anglii byli svědky stejně zvláštního posunu ve veřejném mínění. Tentokrát to však byl posun pozitivním směrem. Tak pozitivním, že se mi to zdá téměř jako zázrak.
Tuto změnu ve veřejném mínění způsobila jedna prostá fotografie – fotografie malého mrtvého chlapce, vyplaveného na pláž v Turecku. Média totiž mohou mít i pozitivní efekt. Nikoli tím, že se zakryje polovina pravdy, nýbrž tím, že se vyjeví více pravdy, než jsme si doposud uvědomovali, a živě se doloží drsná realita, která se za titulky skrývá. Je možné, že ta fotka nezměnila názory lidí na uprchlíky a imigranty, zcela jistě však změnila náladu veřejnosti, která se až doposud zdála ochotná naslouchat nekonečným zprávám o somráckých imigrantech, kteří přicházejí, aby využili našich sociálních služeb ve svůj prospěch, o nechtěných imigrantech, kteří přicházejí, aby naše mladé lidi připravili o práci, o extremistických imigrantech, kteří podporují teror a fanatismus…
Lidé, kteří byli až doposud ochotni přijmout jen tento typ zpráv či tuto polovinu pravdy, byli náhle nuceni se hlouběji zamyslet, uvědomit si, že takto to ve skutečnosti není a že někteří z oněch velmi kritizovaných imigrantů či uprchlíků prchají před teroristy a extremistickými režimy, a že jim jde o život…, že mnoho, vlastně většina lidí na světě se netěší té prosperitě a bezpečnosti, kterou my považujeme za samozřejmost, že ne všichni uprchlíci či imigranti jsou oněmi neužitečnými somráky, jak to některé noviny často líčí. Najednou se tak pro lidi stalo přijatelné, byť to v některých skupinách společnosti není právě oblíbené, vyvěsit transparenty s nápisem „Uprchlíci vítejte“.
Fotografie toho malého mrtvého chlapce na pláži nijak nevyřešila důležitou debatu o přijatelné úrovni imigrace do té či oné země. Tato debata nadále pokračuje, a tak to to má být. Ta fotka však mnoha lidem připomněla, že naše země má dlouhou tradici velkorysosti a přijímání lidí, kteří jsou ve své vlasti pronásledovaní, tradici poskytování azylu uprchlíkům. Fotografie malého chlapce, který leží mrtvý na pláži, zčistajasna hluboce zasáhla téměř každého, kdo ji viděl. Dílem čiré náhody, a aniž by to byl výsledek konkrétní lidské snahy, zapůsobila jako zázrak, připomněla lidem jejich povinnost jako lidských bytostí… a dovolím si říct, jako křesťanů… projevit soucit a starost o ty, kdo se nacházejí v zoufalé situaci.
Co tedy můžeme udělat my,
abychom se příště nestali obětí rámování? Navrhuji následující:
1. Uvědomit si, že většina médií své články do jisté míry „rámuje“. 2. Snažit se přijít na to, která média „rámují“ články méně očividně než jiná! 3. Snažit se přesvědčit své přátele o tom, že na každou událost existuje obvykle dva či více pohledů. 4. Ošklivit si zpravodajství, které nedovoluje, aby nepohodlná fakta stála v cestě oblíbeným teoriím (či ideologii) novinářů. 5. Oblíbit si zpravodajství, které dává přednost „analýze“ před „ideologií“. 6. Podporovat BBC! – Je vystaveno velké kritice. Avšak přes všechny chyby a nedostatky mají stovky jeho novinářů mnohem menší zájem své články „rámovat“ než ti novináři, kteří podléhají komerčnímu či ideologickému nátlaku.
Dr. Malcolm Haslett pracoval v BBC World Service. Je autorem několika románů. Přel. Marie Čapková