Číslo
              
          Je vážný. Starostou a otcem rodiny je.
 Límec až po uši. A oči do dálky
 má upřeny, jak hledal by sen veliký.
 V bačkorách květovaných se mu dobře žije.
 Čím jsou mu květiny, čím je mu strom,
 kde žije
 ptačí svět ve zpěvu, čím jsou mu trávníky,
 čím pastvy zelené a obzor daleký?
 Myslí jen na vdavky své dcery Eulalie
 s nějakým Tamatím, příslušně bohatým,
 ne příliš nápadným a dobře břichatým.
 Co tkne se ničemů, již papír verši maří,
 tak má ty vousáče nečesané tak rád
 jako svou rýmu, jež ho trápí napořád.
 A květy na bačkorách spokojeně září.
 Paul Verlaine
(Saturnské básně)
přeložil Gustav Francl