3. května uplynulo 100 let od narození teologa, politického vězně, disidenta a přítele le ckterého z evangelíků Josefa Zvěřiny. Oto Mádr ho charakterizoval slovy: „Ke své eminentní roli rostl od mládí. V jiných časech by jeho kariéra patrně vyvrcholila biskupskou mitrou a kardinálským purpurem... Místo toho se stal jeho život přímo modelem kariéry směrem dolů.“
„Němci obsadili finále Ligy mistrů a ještě hrajou pohlednej fotbal, Švýcaři zas ve finále hokejového mistrovství… a všichni staví své výkony na investicích do dlouhodobé práce s mládeží. To jsem zvědav, do čeho teď restituční a odlukové kompenzace začnou investovat zdejší křesťani. Ale znáte to, synové světa bývají ve svých věcech prozíravější než synové světla,“ mudroval onehdy Ezediáš Pumlan.
Odborník na lidská práva a církevní specifika pravoslaví Petr Nečas podal během své návštěvy u Vladimíra Putina dobrozdání, podle nějž se Pussy Riot prosbou „bohorodičko vyžeň Putina“ dopustily znesvěcení chrámu. Jak to bude s finanční kompenzací, nebylo v době uzávěrky známo.
„Česko je stále ještě parlamentní republika, v níž moc je v rukou vlády vzešlé z parlamentních voleb. A proto prezident je – a ne že není – strojem na podpisy. Stejně, jako je takovou mašinou na podpisy a odkývávání anglická královna (Bůh ji ochraňuj).“ Beze změny celé ‚republikánské‘ ústavy (a nejen vysokoškolského zákona) má i přímo zvolený prezident jen takovou politickou sílu, jakou váhu mají jeho konkrétní slova a činy. Ty však, jsouce zváženy, ukázaly se být – alespoň zatím – lehkými. Miloš Zeman totiž ‚zdraví‘ ústavu podobným happeningovým způsobem, jakým ve jménu svých bratří ve víře i sexuální orientaci zdravil Martin Putna toho Bátoru.“ (Martin Hekrdla, Týden)