Rozhovor s Janou Buzkovou
Ing. Jana Buzková vyučuje na Masarykově gymnáziu ve Vsetíně. Je členkou Horního sboru ČCE ve Vsetíně.
Chci se tě teď vyptávat hlavně proto, že jsi v době, kdy se rozhodovalo o stavbě sídliště pro Romy, byla v zastupitelstvu města. Kdy to bylo?
Od listopadu 2002 do října 2006.
Předpokládám, že nejsi členkou nějaké strany.
Ne. Byla jsem ale na kandidátce KDU. Vzhledem k rozložení politických sil měla KDU ČSL převahu a tudíž i největší zodpovědnost, třetina členů zastupitelstva byla z této kandidátky, i když jen někteří byli zároveň členy strany. Byli jsme tam čtyři katolíci, tři evangelíci a jeden bratr z Církve bratrské, z toho dva lékaři, dva učitelé, ředitelka Charity aj.
Kdy vlastně vznikl projekt Poschlé?
Kdy projekt, to nevím. Ale vím, že asi před dvěma roky se usilovně hledal prostor ve městě, kde by se dalo stavět, a to právě proto, aby se mohl asanovat pavlačák. Podívej, my jsme se v poslední době mohli dočíst o spoustě nesmyslů, mimo jiné že Jiří Čunek „vyčistil město od Romů“. A přitom jich v pavlačáku bydlela necelá polovina, ostatní bydlí v různých částech města, a také ve zrenovovaných městských domech, které mimochodem byly opraveny právě během starostování Jiřího Čunka. A už když se stavěla poliklinika, v 80. letech, byl plán ten pavlačák asanovat. Ty byty už tenkrát byly nevyhovující. Možná proto se tam snadněji umisťovali neplatiči.
Já si na ten dům dobře vzpomínám, díky návštěvě v ROMAklubu jsem byla jednou nebo dvakrát i uvnitř, a opravdu ty vchody i schodiště a chodby působily tísnivě.
Ten barák byl v havarijním stavu. Byty neměly vlastní koupelny. Okolí bylo neúměrně zatížené: z jedné strany hlavní silnice, z druhé strany břeh Bečvy a poliklinika. Kolem domu se vršily odpadky, přestože byly likvidovány technickými službami ve zvýšené intenzitě. Kdysi byl pokus vyhradit dětem místo na hraní za domem směrem k řece, ale bez valného účinku. Děti trávily volný čas na parkovišti a na schodech i chodbách polikliniky. Mezi dětmi bylo časté záškoláctví, mezi dospělými obrovská nezaměstnanost, sociální dávky často mizely v automatech. Docházelo k častému poškozování majetku v domě i v okolí, k vykrádání aut a k obtěžování kolemjdoucích. Neustálý nepořádek a hluk z pavlačí omezoval zdravotníky. Mnozí starší a nemocní návštěvníci zdravotnického zařízení měli problém se tam bezpečně dostat.
Když se v zastupitelstvu rozhodovalo o Poschlé, byli jste informováni o situaci, i o názorech odborníků na romskou problematiku?
Samozřejmě, měli jsme informace od terénních pracovníků. I starosta i místostarosta (JUDr. Gajdůšek, který vychoval dvě romské děti) problém s terénními pracovníky mnohokrát konzultovali. Diakonie pořádala na městském úřadě besedu s Kumarem Vishwanatanem, který sdílel zkušenosti z budování vesničky soužití v Ostravě. Kumar dokázal oslovit přítomné zastupitele i Romy; první nabádal ke shovívavosti, druhé vyzýval k iniciativě. Ta však nebyla veškerá žádná. Zaznívaly jen požadavky. Jedna romská rodina dokonce odmítla nabízený byt v novostavbě, protože se jí to zdálo daleko do centra. Bydlení v pavlačáku pro ně bylo pohodlnější. To možná vysvětluje námitky, že mezi novými obyvateli Poschly jsou teď i rodiny, které nebyly dlužníky.
Kdy se o Poschlé rozhodovalo?
Nejprve jsme jednali o územním plánu. Na Poschlé byly již asi před deseti lety postaveny malé domky, holobyty, pro nejméně přizpůsobivé neplatiče. Byli jsme se tam podívat, ale rozhodli jsme se nepostupovat stejným způsobem. V holobytech bylo sociální zařízení společné, a to byla katastrofa. Teď ty bývalé holobyty město přestavělo pro potřeby ROMAklubu, který provozuje Diakonie.
Když znáš ten názor, že není vhodné sestěhovávat problémové rodiny dohromady, tak to rozhodování muselo pro tebe být určité dilema. Mělas pocit, že se musíš rozhodnout pro menší zlo? Já třeba nejsem v tomto směru odbornice, ale jen z četby Literárek a Respektu prostě vím, že pro budoucnost to nemůže být dobré řešení.
Já ale nerozumím tomu, proč pořád mluvíš o tom, že vznikne ghetto. Co ten pavlačák? Co ten byl jiného? Akorát že to bylo pohodlné, že to bylo v centru města. A spousta měst neplatiče vystěhovávala bez náhrady. Mně se nelíbí, že se to bere, jako by to bylo „Čunek versus Romové“, ale ono šlo přece o tu asanaci, a že se hledalo bydlení pro neplatiče, což vůbec není samozřejmé. Nevím, jestli si všichni ti kritikové uvědomují, že město nemělo povinnost poskytnout byty neplatičům.
Bylo zastupitelstvo v názoru na projekt Poschlé jednotné?
Ona Poschla byla jedinou vhodnou lokalitou, která byla v majetku města, i když se hledalo i jinde. Ale vzhledem k rozložení města do táhlých, mnoho kilometrů dlouhých a zužujících se údolí to nebylo snadné. Zastupitelstvo jednotné bylo. Ale vzpomínám si na jednu velmi ostrou debatu z jedné komise, v níž nastala silná názorová polarizace mezi přítomnými muži a ženami. Muži s tím neměli problém a celkové vyjádření bylo tudíž kladné, tj. pro Poschlu. Ostatně stanovisko komisí působících při městských radách má jen poradní hlas a zastupitelstvo je nemusí akceptovat.
Nebyly ty montované domy v Poschlé nepřiměřeně drahé? Nebylo možné za peníze, které stál jeden ten malý byt (25 nebo 36 m2), postavit něco daleko lepšího a většího? Byty z neprodyšného materiálu ostatně začínají plesnivět. Bude se s tím muset něco dělat, městu to způsobí další a další výdaje…
Pokud vím, byty byly zkolaudovány jako byty 1. kategorie. Jestli jsou stavebně řešeny dobře nebo špatně, těžko mohu jako laik posoudit. To je spíše věc stavebního dozoru, dodavatelské firmy apod. Město žádalo a dostalo na stavbu těchto bytů dotaci, takže tento projekt byl zřejmě odborníky schválen.
A jak to bylo s nákupy domků ve vzdálených obcích? O tom taky rozhodovalo zastupitelstvo?
Všechny nové nájemní smlouvy byly individuálně řešeny pracovníky sociálního odboru. Zastupitelstvo hlasovalo o tom, jestli uvolní peníze na půjčku na bydlení v rodinných domcích pro velké rodiny z pavlačáku, které by se do bytu na Poschlé nevešly. Toto řešení, které spočívalo v přidělení nikoli bytu, ale domku, s dlouhodobou půjčkou od města, jsem přivítala. Bylo nabídnuto rodinám, které byly početné. Kolem stěhování do těch domků se šířily další mylné, ale působivé detaily, třeba že se naschvál stěhovalo v noci. Ve skutečnosti se začalo nakládat ráno, ale ty rodiny nespolupracovaly, proto se to tak protáhlo.
Ještě se vraťme k Poschlé. Přiznávám, že můj dojem před několika dny (samozřejmě povrchní, protože jsem tam byla jen asi hodinu) nebyl nejhorší. Klidná cesta kolem Bečvy, z náměstí to nebudou ani dva kilometry, chystá se vybudování dětského hřiště a hřiště na kopanou…
A všechny byty mají vlastní koupelny, uvědom si, jak tohle je důležité. Snaha byla co nejvíc omezit společné prostory, protože by s tím mohla být potíž. Proto tam nejsou kočárkárny, i když Dan Žárský se kvůli tomu hrozně zlobil. Ale my jsme nikdy netvrdili, že celé to řešení bylo ideální. Byl to určitý kompromis, a věřím, že pro začleňování romské populace bude nakonec příznivější nežli stav, který předcházel.
Nejlepší pro začleňování by ale bylo, kdyby se z tohoto sídliště jednotlivé romské rodiny mohly časem dostat. Kdyby bylo jasné, že je to provizorium.
To ano, budou-li o to usilovat. Média to tady rozvířila velice nešťastně, ale nakonec by mohla pomoci otevřít prostor k diskusi, jakým způsobem změnit legislativu, aby byla lepší motivace příjemců sociálních dávek k plnění povinností, hledání práce, řádnému posílání dětí do školy a k dodržování pravidel občanského soužití. Pro město to všechno bylo nesmírně obtížné. Představa, že šlo dělat jakoby nic, dluhy smazat a rodinám poskytnout byty v centru města, je zavádějící.
Ptala se Monika Žárská