Nepřesnosti v gratulaci

Číslo

Protestant číslo 7/2001 otiskl článek Pavla Hlaváče – Bratr farář Jan Dus sedmdesátiletý. Reaguji na druhý a třetí odstavec od konce. Oba obsahují nejasné a nepřesné informace. Cituji: A tak jsi, bratře Jene, tři týdny před svými sedmdesátými narozeninami, dostal dárek – písemnou důtku na základě podání synodní rady.

Aby bylo jasné, že synodní rada si neobjednala u Církevní pastýřské rady pro Jana Duse k sedmdesátinám písemnou důtku, je třeba povědět, jak se věci měly. Pokusím se o to.

Jan Dus v dopise z 16. 4. 2001 adresovaném Adolfu Petrovi v Javorníku vykládá ze svého pohledu události v Travné. Do svého výkladu zařazuje synodní radu. Má na to právo. Kopii dopisu zaslal, cituji: synodní radě, ústředí Diakonie, bratru Staňkovi (prostřednictvím jeho přítele).

Synodní rada byla tímto dopisem Jana Duse obviněna. A to není legrace, být z něčeho obviněn. Navíc, domníváme-li se, že jsme byli obviněni neprávem. Pak není jiná možnost, než se legálně hájit. A možností, jak se legálně hájit, je obrátit se na Církevní pastýřskou radu.

Dovolte vložit tuto poznámku. Synodní rada, těch šest lidí, mezi něž momentálně patřím, je volena synodem své církve. Synodní rada je také odvolatelná synodem své církve. Ale pokud jsem pověření přijal a odvolán nejsem, musím činit rozhodnutí. Pokud možno dobrá rozhodnutí. Jistě se povedou učinit i rozhodnutí špatná. A domnívám se, že i ti, kdo nás na šest let zvolili, od nás očekávají, že se řádně a legálně v možnostech řádů naší církve budeme také hájit, jsme-li obviněni.

Formulace Pavla Hlaváče by mohly v čtenáři neznalém našeho církevního zřízení vyvolat dojem, že Církevní pastýřská rada je na synodní radě nějak závislá. Není. Církevní pastýřská rada není žádnou nitkou, ani sebemenší kapilárou, spojena se synodní radou. Církevní pastýřská rada není synodní radě ničím odpovědná, neinformuje ji o projednávaných případech. Je svá, samostatná, synodem zvolená a modlitbami provázená.

Je svá, oddělená od vedení církve. A proto se i vedení církve na ni smí obrátit. Jako každý člen církve, jako každý volený orgán církve.

To, že jsme dopis Jana Duse předali Církevní pastýřské radě, je přece současně signálem, že si také nevíme rady. Ať rozhodne někdo jiný. To je přece nejlepší možnost jak se bránit obvinění. Pokud by byla obvinění Jana Duse správná, mohla Církevní pastýřská rada udělit důtku synodní radě.

Tolik se stalo. Za toto můžeme být kritizováni. Za to, že jsme dopis Jana Duse Církevní pastýřské radě předali. Prosím. Takoví jsme. Kritiku snad uneseme. Obvinění je třeba řešit.

Ještě jedna věc, která nesouvisí bezprostředně s článkem Pavla Hlaváče. Obrátil se na nás člen naší církve s výtkou, že dopis Jana Duse nebyl adresován nám, pouze nám dán na vědomí. I kdyby tomu tak bylo, na našem právu obrátit se na Církevní pastýřskou radu to nic nemění. Obvinění zůstane obviněním, ať je podáno jakoukoli formou, ať o něm kromě obviněného neví nikdo další, nebo to vědí mnozí.

A co se dělo dál, o tom informuje Pavel Hlaváč.

Církevní pastýřská rada učinila takové rozhodnutí, jak informuje Pavel Hlaváč, že udělila bratru faráři Janu Dusovi písemnou důtku. Tak rozhodla Církevní pastýřská rada. Svobodně, se vší odpovědností. Samozřejmě bez jediného kontaktu či jednání se synodní radou.

Jak informuje Pavel Hlaváč dál, udělila poté Církevní pastýřská rada Janu Dusovi ještě písemnou důtku s výstrahou. Rozumím tomu jedině tak, že jednání mezi Církevní pastýřskou radou a Janem Dusem pokračovalo zřejmě dál. Proč k tomu došlo, to ví jedině Církevní pastýřská rada a Jan Dus. Synodní rada ovšem žádný další podnět Církevní pastýřské radě nepředala.

O výsledku řízení byla synodní rada informována. Byla informována jako ta, která na začátku učinila podnět pro jednání Církevní pastýřské rady. Tak určují řády naší církve. Nebyla o výsledku řízení informována mocí svého úřadu. O výsledcích jiných řízení Církevní pastýřské rady informována není.

Takže výsledek řízení znám jako člen subjektu, který podnět předal. Dosud jsem však o výsledku s nikým nemluvil a nikomu dalšímu jej nesdělil a nechci se nechat dotlačit k tomu, abych jej zveřejnil v časopise.

Daniel Ženatý, farář v Novém Městě na Moravě, člen synodní rady ČCE.