Nejlépe uložené peníze

Křesťanský turista se v Izraeli neustále potýká s itinerářem míst, která by měl jako správný věřící navštívit. Na jednu návštěvu je toho vždycky moc, ale ani podruhé nebo potřetí to není o mnoho lepší. S krátícím se časem se jeho střečkování zrychluje, až musí být náhodou (nebo řízením Božím) upozorněn na to, že to nejhodnotnější se nachází na odbočce z jeho priorit. Tak se to stalo letos nám.

Stranou od hlavní silnice na Tiberias, jedné z mnoha izraelských kontrolovaných cest, které parcelují palestinská území, leží místo, které donedávna neexistovalo. Respektive – zůstávalo lidským očím skryto, čekalo pod hlínou a kamením. Magdala, rodná ves jedné Marie, co z ní Ježíš vyhnal sedmero démonů, je jedním z nových archeologických nalezišť přístupných veřejnosti, zatímco stále pokračují výkopové práce. Archeologie je v Izraeli často využitá coby mocný politický nástroj, který má tuhle podpořit národní hrdost a jinde ospravedlnit bourání domů, proto jsme možná předem ostražití. Zde v Magdale je to ale trochu jinak. Průvodkyně Céline, jež se nás ujala, pojímá totiž celou prohlídku jako entuziastické kázání o mezinárodním a mezináboženském smíření. Její zápal je nakažlivý a když nás zavede ke stěžejnímu nálezu, má nás takříkajíc na lopatě. Díváme se na zdi a sloupy malé synagogy z počátku 1. století, jediné toho druhu v Galileji, a není nám zatěžko uvěřit, že se zde Ježíš zastavil a kázal. Dokonce nám sem, do rozměrově skromnější stavby, sedne představa rabbiho z Nazaretu mnohem lépe, než na jiná, poutnickou (a trochu pouťovou) atmosférou vyfutrovaná místa. Zdi malé synagogy v Magdale pečlivě vyhrabávali a očišťovali Izraelci spolu s křesťany. Nejvzácnější kousek, centrální kámen, na němž stával stolek s Tórou, si počkal v zemi na archeologa muslima, palestinští pracovníci jsou součástí týmu už od samého začátku projektu. Radost, se kterou nám to sděluje katolická průvodkyně, není přehrávaná a podobně radostně a uměřeně působí opodál vystavěný ekumenický kostelík, věnovaný všem ženám zmíněným v Novém Zákoně.

Stařičký ředitel mexického velkopivovaru, který před několika lety tento pozemek na břehu galilejského jezera zakoupil, se na své devadesáté narozeniny prý nechal slyšet, že to byla nejlepší investice jeho života. Jestli to byla investice do místa, které v této komplikované zemi bude spojovat lidi nejrůznějších konfesí, pak vůbec nepřeháněl.