Před časem jsme už jeden text z blogu Andrije Partykeviče v Protestantu zveřejnili. Partykevič žije ve Spojených státech a píše blog s názvem Orthodox and Gay (Pravoslavný gay). Následující text vyšel na konci března a velmi volně reaguje na události na Ukrajině.
Celý svět sleduje Ukrajinu. V největší evropské zemi s nějakými 44 miliony obyvatel proběhla revoluce, která si pozornost zaslouží. Pod vlivem rozsáhlých protestů došlo ke změně vlády. Kvůli anexi Krymu světové mocnosti vyhrožují Rusku a spouštějí sankce. Bitva o Ukrajinu ještě rozhodně neskončila. Z Ukrajiny se znovu stalo místo střetu mezi Východem a Západem. Možná máme na krku další studenou válku.
Dění na Ukrajině se mě hluboce dotýká. Na Ukrajině se narodil můj otec a pořád tam mám příbuzné. Každý den jsem Majdan sledoval v živém přenosu ukrajinské televize. Zaujalo mě, jak významnou úlohu během události hrály různé náboženské skupiny, které buď přímo podporovaly protesty nebo vyzývaly k pokoji. Pravoslavní i řeckokatoličtí kněží, faráři dalších denominací, rabíni i imámové, všichni se modlili s demonstrujícími, promlouvali k nim, vydávali prohlášení. Jejich hlavní společné poselství bylo jasné – nechceme, aby tekla krev, nechceme občanskou válku. Pro mezináboženský dialog na Ukrajině je to něco úžasného. Úžasné je i to, že se církev postavila na správnou stranu. Mnozí kněží bez rozmýšlení riskovali životy. Když jsem viděl duchovní, kteří se nebáli postavit mezi dvě skupiny, které proti sobě šly se zbraněmi, a měli přitom v rukou jen kříž nebo ikonu, cítil jsem, že to je pravá podoba Kristovy lásky: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ (Jan 15,13)
Ve všem tom násilí, bolesti, utrpení a smrti byla i naděje a láska. Na Majdanu došlo i na žádaní o ruku a dokonce i na svatby. Snad až pět párů si tam slíbilo věrnost. Ve stanu, který se proměnil v kapli, a s několika kněžími, kteří obřady vedli, na revoluční svatbě nebylo nic složitého – sbor, družičky i družbové, veselí svatebčané. Ve zmatku a na barikádách, lidé v neprůstřelných vestách s potlučenými helmami na hlavách. Tak vypadá láska a naděje na hezčí budoucnost.
Ve Spojených státech si něco takového nedovedeme představit. Seznámit se, zamilovat a vzít uprostřed chaosu ozbrojených střetů, beze všech namlouvacích rituálů vlastně hned… to je zcela mimo naši realitu. Svatba je pro nás společenská událost. Znamená také vynikající oběd, velký dort a nejlepší taneční kapelu. Nic z toho na Majdanu neměli.
Mnozí gayové a lesby také musejí projít revolucí, aby se mohli zamilovat a vzít si člověka, kterého skutečně milují. Okolí na ně útočí, často i fyzicky. Gayové a lesby se do sebe zamilovávají a slibují si věrnost i přesto, že proti jejich lásce a odhodlání směřuje také určitá revoluce. Rodina je nepodpoří, církev jim nepožehná, vláda se za ně nepostaví. Jako v chaosu revoluce.
Když si v sobotu večer vyjdete na procházku, potkáte spoustu heterosexuálních párů různého věku. Často se jen drží za ruce, čekají ve frontě na lístky do kina. Většina gayů a leseb se dobře rozmýšlí, zdali mezi lidmi může vzít partnera či partnerku za ruku, i když jsou třeba svoji. Čeká je posměch? Útok? Zatčení? Když jste heterosexuál/ka a jdete si koupit svatební kytici, nemusíte přemýšlet o tom, jestli vás kvůli vaší orientaci neodmítnou obsloužit. S velkou radostí svému faráři řeknete, že jste potkali toho pravého nebo tu pravou. Že vám Bůh dopřál takové štěstí. Když jste gay nebo lesba, skrýváte v kostele své nadšení a víte, že svátosti manželství s člověkem, kterého milujete, se rozhodně nedočkáte. Přes všechny překážky a odpor náboženských institucí, zákonů, společnosti a rodiny gayové a lesby nepřestávají hledat lásku a slibují si celoživotní věrnost. I když čelí velkému nepřátelství z různých stran, jejich láska neumírá a svatby se konají.
Pro většinu gayů, leseb a transsexuálů je taková láska v čase revoluce docela normální. Proč bychom měli riskovat zpřetrhání vztahů s příbuznými, ztrátu zaměstnání, veřejný posměch a často dokonce i smrt kvůli tomu, že někoho milujeme? Mnoho z nás má na tuto otázku dvě odpovědi. Za prvé věříme, že osvobozující možnost milovat a být milováni máme jako dar od Boha. Za druhé věříme, že ke konkrétnímu člověku, se kterým sdílíme lásku, nás přivedla Boží prozřetelnost. Pravoslavná církev by měla přestat odporovat Boží prozřetelnosti a naopak se stát mocným hlasem v boji proti těm, kdo na gaye a lesby útočí. Taková revoluce by stála za to.
Z angličtiny přeložil Jan Škrob