Křesťané a právo

Ježíš v „kázání na hoře“ bere sice vážně jen některá civilní práva římského státu, ale v zásadě nenabádá k anarchii. Učil, že některá civilní i náboženská nařízení nemáme dodržovat, pokud neslouží k pěstování solidarity v mezilidských vztazích.

Apoštol Pavel nezavrhoval římskou právní kulturu. Dovedl využít svého římského občanství, ale prosil o neuskutečňování některých nehumánních praktik, které nařizoval římský otrokářský řád. Pro morální život vyžadoval respektování zákona lásky, a tento zákon (učení) také zvěstoval. Po státu požadoval, aby dbal na spravedlnost.

Je zřejmé, že evangelium zavazuje k hledání spravedlnosti ve společnosti, a to i v té naší. Vyučuje rozlišování zákonů na spravedlivé a nespravedlivé. Vyzývá ke zkoumání právní kultury náboženské i civilní, a k jejímu přetváření těmi mediálními prostředky, které jsou té které době vlastní.

Nemůže nám být jedno, rozvrací-li někdo demokratickou společenskou spravedlnost babišovským nebo zemanovsko-okamurovským způsobem.

Státní instituce nelze řídit stejně jako firmu. Státní instituce nejsou továrny na morální, náboženské, kulturní, hospodářské či edukativní a sportovní hodnoty. Stát pouze vytváří zákony, které mají chránit výše vyjmenované aktivity. Dále má zakazovat, napravovat a trestat, začnou-li lidé diskriminovat sociálně slabší a segregovat menšiny jakéhokoli typu.

Stanou-li se státní instituce firmou v rukou mocných, a ti nechtějí být nikým kontrolováni, pak dochází k tomu, že stát se přestává starat o spravedlnost a bezpečí občanů. Manažeři začnou diktovat, co mají občané vytvářet a vyrábět. Společnost se stane „jednotnou v řeči i činech“, jako v době stavitelů babylonské nebo nacistické či komunistické totality. Najednou lidé vědí, kdo je nepřítel lidu, a kdo musí být zničen, aby společensko-hospodářská krize byla zažehnána.

Občanský zákoník, vlastnické a hospodářské poměry pak nemusí být respektovány. Firmou naprogramovanými referendy lze odhlasovat cokoli, věci podstatné i nepodstatné. Nástroji firemně chápané demokracie lze rozbít ústa mluvčích demokracie i autoritu zákonů a humanitní principy společnosti.

Referendum v rámci dnešní demokracie je oproti firemní politice populistů pomocí a směrodatným rozhodčím v debatě, která nechce druhé likvidovat. Proto může vytvářet právní kulturu, která pečuje o lidská práva, rozvíjí kulturu, náboženství i ekonomiku. Připomíná, že jsme zde na zemi jedna rodina. Tak jsme se již kdysi dohodli ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Proto nemusíme naivně osočovat druhé národy a náboženství z neosvícenosti či terorismu.