Křehké věci

Pramínkem tenkým crčí víno.
Nejtišším hláskem zpívá pták.
Nevím, či je to něčí vinou,
že probírám se pavučinou
jen kmitem řas
a jemně tak,
abych z ní rosu nesetřás.

Tak zachraňujem křehké věci.
Snad nejskrytější city… Snad.
Možná i tajnou radost něčí
smlčíme jenom ptačí řečí,
tou beze slov,
s níž chodí spát
nach v růži zas – už vyhaslou.