…a knihy jsou na podpal. Pobídka ke čtení Mary de Rachewiltz

Číslo

Když v roce 1955 slavné autorské čtení v sanfranciské Six Gallery nevratně přecejchovalo tradici americké poezie, vypadalo to, že se tak otevřela jediná skutečně možná a živá perspektiva, ve které si báseň může uchovat svůj smysl. Whitmanovský volný verš, zbavený toporné řemeslné komplikovanosti, strhující rytmus přirozené řeči, místy připomínající náboženskou litanii a za okamžik zase bebopové saxofonové sólo, osvobozující pointy vulgarity a emocionálního sebeodhalení – to všechno bylo jako kvílející vítr, který staré básně smetl a odsoudil k zapomnění. Nejenom americká poezie se dodnes tohoto cejchu nezbavila, přinejlepším jej nepříliš úspěšně zakrývá. Přece ale básnická tvorba, aniž by byla jen suchou starožitností, kráčela a kráčí i jinou cestou. Pravda, ne vždy viditelnou. Pro ty, kdo takovou „jinou“ poezii ještě stále hledají, může být zajímavým objevem nenápadná knížka Rodokmen Mary de Rachewiltz, vydaná v letošním roce nezávislým opavským nakladatelstvím Perplex.

Jméno Mary de Rachewiltz snad nepatří mezi nejznámější, mnohé se ale vyjasní, když konstatujeme, že tato autorka je součástí podmořské části ledovce jménem Ezra Pound. Poundův monumentální cyklus Cantos se stal obdivovaným vrcholem básnického modernismu a inspiroval mnohé – mimo jiné také beat generation, jejíž představitelé se k němu sice hlásili, zároveň ale představovali ve vztahu k jeho dílu spíše neumělou dětinskou karikaturu. Tam, kde beatnici spoléhali na sílu intuice a bezprostředních emocí, Pound splétal formálně i obsahově bohaté vrstvy, spojující do jediného celku kulturní odkaz Evropy se svěžestí a hladem Ameriky. Nesnadnost Poundova poetického přístupu, kladoucí obrovské nároky na vzdělanost, znalost dějinných souvislostí a precizní práci s jazykem, si tak našla pouze hrstku skutečných následovníků, jakými byli Basil Bunting, Louis Zukofski a svým způsobem také Mary de Rachewiltz. Tato Poundova nemanželská dcera vyrůstala v chráněném prostředí jihotyrolské vesničky Gais, kde byla za úplatu vychovávána pěstounskou rodinou. Teprve v období dospívání vstoupila také do světa svého otce a matky – houslové virtuosky Olgy Rutgeové. Otec na ni měl stejně vysoké nároky jako sám na sebe, a proto byla poměrně záhy vtažena do role překladatelky, novinářky a také básnířky.

Kniha Rodokmen Mary de Rachewiltz stojí za pozornost hned z několika důvodů. Prvním z nich je úvodní esej Letokruhy rodokmenu, který cenným způsobem sumarizuje a doplňuje informace, které mohl doposud český zájemce o Poundovo dílo načerpat ze skromné dostupné literatury. Autorská a překladatelská trojice Petr Mikeš, Jakub Guziur a Anna Kareninová, dlouhodobě se Poundovským okruhem zabývající, je zárukou obsahové hutnosti tohoto textu.

Druhým důvodem, a také vlastním těžištěm knihy, je pak výbor básní z vydaných sbírek i rukopisů Mary de Rachewiltz. V nejlepších momentech je v těchto básních čitelný jak pochopitelný vliv autorčina otce, tak i její vlastní, specifický hlas. Mary navazuje na projekt „velké“ poezie – literatury, která je něčím víc, než jen svévolným a bezmyšlenkovitým řetězením slov. V tom nevystupuje z Poundova stínu, před kterým ostatně nikdy neutíkala. Zdroj její obrazivosti se nezapře ani v typickém skládání mozaiky úlomků historických a kulturních reálií s živými drobnokresbami, prozrazujícími, že mimo literárního talentu zdědila také schopnost vizuální vnímavosti. V autorčině přístupu je ale také velká dávka ženskosti, přímočarosti a zranitelné emocionality. Obvykle je to ku prospěchu výsledné básně, v nemnohých případech se vkrádá dojem jakési deníkové melancholie. I při všech možných slabinách ale výbor z poezie Mary de Rachewiltz představuje příležitost nahlédnout do ztrácejícího se světa skutečných slov. Světa, ve kterém ještě dopisy, lidé a knihy nebyly na podpal (viz báseň Cesta).

Netřeba zdůrazňovat, že pečlivě připravená a pěkně graficky zpracovaná kniha vyšla v nákladu pouhých dvě stě padesát výtisků. I tak bude patrně malý zázrak, když se celý náklad prodá. Stejně jako málokoho překvapí, že na druhý díl českého překladu Cantos se čeká už od roku 2002, přesto, že je již dlouho připraven k vydání. I to je ostatně příznakem naší dnešní situace.

Rodokmen Mary de Rachewiltz, vyd. Perplex 2011