Kdyby v tom srabu s námi nebyl Pán

Číslo

PKP 03/2008: Žalm 124 v překladu Milana Balabána

ŽALM STO DVACÁTÝ ČTVRTÝ

Emotivní překlad a poznámky

Ó
kdyby
kdyby tu nebyl Pán
pro nás ach pro nás
náš Ádón
lúlé Jahu šé hajálánú
to pořád si říkej
Jisráeli

Kdyby v tom srabu s námi nebyl
Pán
když zlámat vaz chtěl nám
Člověkán
za živa schlamstli byli by nás
a vztekem vzpláli proti nám
vzedmutostmi zalil by nás ten Chám
život náš strh by ten proud
zmar který nelze obeplout
pravody Nicu dravé by vsrkly život
který nám dán

To požehnaný Pán
ten bárúch Adónaj
nás nedal žraločím zubům

Dušičky naše vybředly z ptáčnických
sítí
Ádón
lúlé Jahú
šé hajá lánú

Protrhla se ta smrtka – síť
vystrčili jsme na ně řiť
hola jsme volní!

Kliď se zlý zloději lidí
my nejsme chamraď jsme židi
ezrá b-šém
Jahú

V tahu je Ptáčník
na tahu Pán
stvořitel bílých nebeslánů
šé hajá lánú

i hnědých a zelených ornic
všech zválcovaných Pán
Pán ztroskotanců budiž
uvítán

Poznámky

Žalm 124 patří mezi takzvané „písně stupňů“ (kraličtí), „poutní písně“ (ČEP). Navrhl jsem s Kateřinou Dejmalovou titul „písně pro cesty vzhůru“. Žalmy 120–134 jsou fascinovány Jeruzalémem a jeho svatyní. Výstupy tam pořádali izraelští a judští věřící každý rok. Podívaná v kamenném Jeruzalémě byla skoro zastřena vizí nového, příštího, duchovního Jeruzaléma. Jde o „město Pokoje“. Boží šálóm sjednocuje, čistí, obrací zor v to budoucí.

Tuto zvláštní žalmickou sbírku v židovském žaltáři známe z mistrovského překladu kralických i z nepříliš zdařilého převodu ekumenického. Tlumočení vzhůru se vinoucích Žalmů se věnovali i moderní převoditelé: Dejmalová – Balabán – Heller – Beneš.

Na povrchu vypadají ty žalmy klidně, stabilně – vždyť základní problémy jsou již vyřešeny. Halelú Jáh. Ale pod povrchem to vře, je to vzedmutí emocí; víra emoce bere vážně a prosvětluje je: nářky, vzlyky, jásoty, smíchy, bručení i brumlání, skandování a halekování patří ke každé zbožnosti vytrysklé z živé víry. Doslovný překlad (kalk) nemusí odpovídat duchu takzvaného originálu. Proto uvádím ve svém impulzivním převodu i některá hebrejská slova nebo obraty. V tom je můj překlad dokonce doslovnější než doslovný.

124,1 „Izrael ať řekne“ ČEP, mnohem aktuálnější je Kr.: „rciž nyní Izraeli“, češtěji „to pořád si říkej“.

124,2 – „lidé“ (’ádám), Kr. i ČEP, poněkud bezbarvé. Jde o jistý (antikristovský) typ lidí, je to pýchou nadutý člověk, kterého označuji jako „Člověkána“;

„zhltnout“ ČEP – i člověk může zhltnout jídlo, když má hlad, proto převádím jako „schlamstnout“.

124,4n Převalení vzdutými vodami ČEP je příliš popisné, lépe (charakterizující) kraličtí: „zachvácení“ vodami, to zachycuje existenciální dimenzi. Zde mám „vsrknutí života“; „vzdutost“ je malebné, ale nepřipomíná sílu Zla, proto „pravody Nicu“.

124,6 Zuby nepřátel charakterizuji jako „žraločí“, čtenář si připomene některé krokodýlí filmy.

124,7 Exponuji radost, až vulgární, z uniknutí ze sítě ptáčníků, proto tam patří i ta řiť.

Tady připomínám, že v prvé řadě (a v prvém plánu) nejde o ohrožené lidi vůbec, nýbrž o Ž(ž)idy, které měl svět snad od pradávna za chamraď.

124,8 Konkretizuji Boží pomocnost, Hospodin je tu „Pánem ztroskotanců“.

Hebrejským slůvkům nebo větičkám nemusí nehebraista rozumět, z toho, jak to zní (hra vokálů a konsonant) pochopí dostatečně.