Během studia na Komenského teologické fakultě v Praze jsem v semináři v Jirchářích potkal jen některé z nich. Mým prvním holandským studentem teologie byl Bert Kisjes. Rád jsem navštěvoval jeho jirchářský kamrlík. Voňavý kouř z jeho dýmky mě, nekuřáka přitahoval. Rád jsem také pohlížel na papírky s českými názvy věcí: záclona, okno, hrníček, postel, stěna, obraz, lampa. „Za pochodu“ se začínal česky projevovat. Teď teprve mě napadá, proč se přeci jen na některá slova ptal. Ano, na sprosté slovo v cizím jazyce, ba ani v češtině, název neumístíš…
Dalším byl Reindeer Kranenborg. Oproti Bertovi byl v našich očích vyhraněně politicky orientován. Křesťanská mírová konference (KMK), dítě J. L. Hromádky a jeho přátel, byla předmětem jeho zájmu:
„Tomáši, proč nechodíš na přednášky Slávka Ondry?“
„Protože nechci.“
„A to víš, co přednáší?“
„No to nevím.“
„Tak proč na ně nejdeš?“
„Protože nechci.“
„Ale vždyť nevíš, co přednáší. Tak proč na ně nejdeš?“
„Protože nechci.“
„To je ale blbost, ne?“
„To jo.“
„Tak na ně pojď.“
„Ne, nepůjdu.“
„A proč?“
„Protože nechci.“
To už byl kolem nás na jirchářské chodbě houf čumilů, zřetelně pobavený. Bylo to vskutku nadmíru sprosté, protože chudák Kranenborg neuhádl, že problémem není jeho jazyková omezenost v češtině, ale můj výraz opovržení KMK. To bylo hrubě neurvalé. Vždyť jak taktně jsem uměl jednat s Bertem. A jak jazykově schopný byl také Kranenborg…
Velmi pravidelné příjezdy holandských studentů k ročnímu studiu a tím pobyt v jirchářské komunitě pokračovaly. Co já věděl o výtečné iniciátorce, paní Hebe Kohlbrugge, vloni stoleté, a její rozsáhlé autoritě a činnosti?
Studium na Komenského evangelické fakultě, vliv jirchářské komunity, přispění pozoruhodného vzepjetí společnosti směrem ku svobodě a spravedlnosti v průběhu Pražského jara a k tomu také kritická přítomnost zahraničních, zvláště holandských studentů, to vše bylo kvasem, který v nás dozrával.
Ale již přijímáme pověření k farářské službě a v rozmanité míře se v terénu zvyšuje napětí s nepřejnou normalizační vrchností. Ale nejsme opuštěni. Mezi jinými jsou to právě někteří z bývalých studentů z Nizozemí, kteří si velmi vynalézavě nacházejí cesty k návštěvám, například za naší malou vysočinskou komunitou. Přicházejí s nebývalou podporou.
Holandští přátelé uměli přijet nehlášeně, zcela neformálně a navíc poloutajeně, navečer, či v noci. Rozhovor byl doplňován dary knih, tuzexových bonů…
A za tím paní Hebe…
Jednou se projevila, a to zcela anonymně pozvánkou pro nás dva, telečáky na dva týdny pobytu v Herrnhutu. Teprve o řadu měsíců později jsme se dobrali informace, že to paní Kohlbrugge pobídla německé přátele, ať „nás povzbudí“. Podařilo se. Na léta jsme navázali nové vztahy přátelství a porozumění.
Připomínám si jednu složitě poskytnutou pomoc za přispění holandských přátel. Z Pusté Rybné telefonuje bratr Palát, zdali něco nepotřebujeme. Jakápak nejistota, o co mu jde! Přeci víme, že tam Hebe-boys přijíždějí. V té době byl po ukončeném procesu s VONSem na pět let uvězněn Petr Uhl a trpěl nedostatkem vitamínů.
„Ano, potřebovali bychom, vitamíny…“
Druhý den mě, v té době lesního dělníka, bratr Palát zve do skladu družstva JZD, kde dělá skladníka: Pane faráři, máte tady tu nabroušenou sekyrku. V kanceláři mi pod rukou přidá k sekyrce obálku s tuzexovými bony pro potřebné. Jenomže my jsme opravdu potřebovali vitaminové dávky pro Petra Uhla, vězně v druhé nápravné skupině! Na Hebe-boys je však spolehnutí, a tak brzy je vše napraveno.
Ano, poznávali jsme, jak nápaditě se uplatňovala iniciativa paní Hebe. Však také, vzpomínají někteří z nás, pověřovala a posílala také sebe samu – nám ku zbohacení a posilnění.
Nakonec se vše společensky proměňuje a pro nás příjemně převrací. A naši studijně mladší kolegové začali prožívat luxus protipohybu s cílem na nizozemských teologických učilištích. Nevím, zdali si v počátcích studií zavěšovali na záclony, či lepili na hrníčky jazykové hlavolamy v holandštině. Vlastně ani nevím, s jakými pocity, zkušenostmi nebo hlubšími jistotami se navraceli. Ale trvalost navázaných vztahů potvrzuje až do dnešních dnů angažovaný a natrvalo se česky projevující Hans van der Horst, přítomný minulý rok v Praze na jubilejním setkání holandských i českých Hebe-boys při slavení stoletin vážené a vzácné paní Hebe.