Kázání Tomáše Trusiny

Novoroční vánoční vyjití Text: Lukáš 2,15–20

L 2,15–20

Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

Když přijíždí Boží vlak s vánočním evangeliem, má hned několik zastávek. Ta první v Betlémě je hodně maličká, skrytá. Neslyšíš žádné hlášení, nevidíš světla. Jen možná zaslechneš křik novorozeněte jakýchsi bezdomovců. Další zastávka, to už je ovšem jiná. Z nebeských amplionů se na plné pecky ozývá hlášení „Dnes se vám narodil spasitel“ a do toho andělská kapela vyhrává své „Sláva na výsosti Bohu, nuže dál, pojďte děti milé dál, zde každý místo své má.“ Tak zvedá na nohy cestující, co si mysleli, že už se žádného Božího vlaku nedočkají, že Boží Království se nekoná a Bůh i se svými dary spásy odešel na odpočinek…

Když nás ovšem tohle hlášení o příjezdu nebeského vlaku osloví, není na nás, abychom se jen vezli. Jestliže jsme spolu s pastýři zaslechli a aspoň trochu pochopili, o co jde, jako bychom se v té chvíli tím vlakem stali tak trochu sami. Jsme zváni vydat se na cestu.

Dnešní příběh nás spojuje s těmi, kteří se v těchto dnech také vydali na cestu: na evropské setkání ekumenické komunity Taizé konané letos v Praze. Ani tihle poutníci nevyrazili jen jako zvědaví turisté, jichž jinak bývá Praha plná, ale vydali se jako ti, kdo byli osloveni a pozváni. Ale zrovna tak se museli ze svého pohodlí a zabydlenosti zvednout i ti, kdo jim otevřeli své domácnosti, starají se o ně, pomáhají organizovat tuhle akci. Hosté i domácí tak mohou docela konkrétně a prakticky okusit, co to s člověkem dělá, když zazní příběh o Ježíši: Zvedne tě na nohy, nenechá tě kysnout v zažitých pořádcích.

Ať už máme za sebou vánoční bohoslužby nebo pražské setkání, nemá to ovšem skončit. Vyprchat jak přechodný sen. To slovo a ty zážitky se chtějí potkat s naší další každodenní realitou. Proto je dobře, že právě tento evangelijní oddíl zvolili pořadatelé setkání Taizé jako čtení na letošní Nový rok. Nový rok není ani tak svátek církevní jako občanský: Uvědomujeme si, že vstupujeme do dalšího období svého studia, své práce, svých životů. Ale do dalšího období vstupuje i země, kde žijeme, její dějiny. Evropa i celý svět. V tom světě i v té Evropě se objevují přitom problémy, které bychom ještě před pár lety nečekali. Rostou zprávy o násilí, roste sobectví, nacionalismus, zášť vůči těm, kdo jsou jiní, kdo přicházejí a hledají tu kousek střechy nad hlavou jak Marie s Josefem v Betlémě. Strach velí starat se sám o sebe, hlídat si své zájmy, hrabat si pod sebe na svém vlastním písečku.

Nás však ať inspirují pastýři. S nimi se vydejme do dalšího roku svých životů a společných dějin. Vydali se se na cestu, kam jim ukázalo to nebeské divadlo na druhé ze zastávek Božího vlaku. Nebyla to žádná zaručená jistota, co slyšeli. Spasitel v plenkách není ani výhra v loterii, ani zpráva, která mávnutím kouzelného proutku všechny problémy tohoto světa. Ale víra si vzpomene na žalmistovo „ústy nemluvňat a kojenců… jsi zastavil nepřítele planoucího pomstou…“ A o tuhle víru jde. Ta se chce a má v našem srdci usídlit, růst, zahánět náš strach z neznámých lidí a přicházejících problémů i naši chuť hrabat si na svém písečku jen pod sebe. Vlastně teprve když se uprostřed každodenních problémů necháme nasměrovat tím poselstvím Božího vlaku, dochází cíle i vánoční evangelium. Potkávají se lidé z první a druhé zastávky, pastýři s Marií, Josefem a tím nemluvňátkem. Teprve tady, v tomhle setkání se završuje příběh plný pozemské bídy a prachu i světla nebeské slávy.

Je tam v té chvíli role pro každého z nás: Pastýři se vydali na cestu víry jak kdysi Abraham do zaslíbené země. A u Ježíšových jeslí zjistili, že to nebyla jen bombastická nebeská reklama ani kostelový sváteční opar, ale realita. Zariskovali, vyšli – a zjistili, že se nespletli. S o to větší radostí vyřizují ostatním, co se to v tom Betlémě přihodilo: Opravdu přijíždí vlak Boží, je v něm místa dost pro každého, na zemi pokoj – a v tomhle novorozeněti má Bůh zalíbení jako v jednorozeném synu. Jeho příběh sledujte a následujte. My už jsme s tím začali.

Kdo se necítí na pastýře, nemusí jen mlčky stát opodál. Protože je tam místo i pro ty, kteří to pastýřské zvěstování poslouchají: Všichni, kdo to slyšeli, byli překvapeni. Vykolejeni. Co že se to děje?! Narodil se Spasitel? Přijíždí vlak Boží? Tohle tedy přesahuje našeho navyklé náboženství i postoj k životu… Bůh je blízko? Jedná? Ne jako osud, ale jako zachránce? Záleží mu na nás? To jsou mi věci… Kdo se takhle nechá překvapit, vykolejit, ten zrovna tak posléze pozná, že dary toho přijíždějícího Božího vlaku nesou i v jeho životě ovoce radosti, pokoje a vysvobození od strachu a sobectví.

A pokud si říkáš, no jo, to je všechno pěkné, ale kde je to v tom našem zatraceném světě vidět? Kde se co změnilo? Kde se přestalo válčit? Kde se lidi nezklamali ve svých nadějích? Kde přestali lidi lačnět po nesmyslech? Trápí‑li tě tyhle pochybnosti, podívej se na Marii: Ani Betlém se tehdy nestal Božím Královstvím. Z stáje se nestal hotel, z nehostinných rodáků vřelí hostitelé. A nějakého Augusta v Římě Ježíšovo narození už vůbec nezajímalo ani nezměnilo. Ale navzdor tomu, navzdor zatím nezměněnému světu okolo to Marie všechno drží ve svém srdci. V orgánu, jímž milujeme Pána Boha, v nejdůležitějším orgánu našeho života. A v tom srdci si to poselství ponechává s důvěrou, však ono z toho všeho ještě něco bude. Semeno vzroste a přinese úrodu. Milovaný syn doroste, a ten vlak Boží s ním popojede ještě na mnoho zastávek plných lidského neštěstí, strachu, či nesvobody.

Marie tu ztělesňuje odpověď církve na Boží překvapení, zaslíbení a dary lásky a radosti. Není hned jasné, co z nich vyroste, ale tohodle se držme, k tomu se vracejme, růst a pokračování tohoto příběhu sledujme. Však se z něj urodí finále vskutku nevídané a neslýchané.

Znamením a závdavkem nebeské pravdy pro nás lidi se tehdy stalo všem přítomným novorozeně v plenkách. Kdo kdy přebaloval miminko, ví, že ty plenky odrážejí realitu žití se vším všudy. Takové miminko je realita křehká, ale je to realita. Podle andělů je to ta pravá realita pro náš svět. Pro realitu našich zemí, Evropy. Pro realitu roku 2015. Je to realita lásky, proto je na první pohled tak křehká. Ale je to láska vítězná. Nám se ta realita dnes zhmotní u stolu, kde se rozdává lámané těla Kristovo a kde dostáváme napít z kalicha jeho království. Možná je to ještě křehčí než to novorozeně. Vždyť připomíná smrt. Ale je to smrt z lásky. A navíc, ta smrt není poslední zastávkou Božího vlaku. Konečná, pro Krista i pro nás nastává až tam, kde láska vítězí nad smrtí. Amen

 

Pořad večeře Páně

slavené společně s účastníky setkání Taizé, Benešov 1. 1. 2015

(Podle materiálů Iona Community připravili Daniela a Tomáš Bískovi)

Tento stůl, který jsme sami připravili, není náš. Věříme, že je to stůl Páně. Je nabídnut z jeho milosti všem, kteří chtějí vnímat jeho dary a přece nemohou být slepí ke svým chybám, porušenosti a potřebě hledat Kristovu milost. Jeho nabídka není omezena na jednu tradici, jednu skupinku, jednu část jeho církve. On je Pánem a milujícím bratrem těch, kdo v něho věří a potřebují ho. A tak nyní následujme Ježíšův příklad a pomodleme se, dříve nežli budeme sdílet jeho dary.

Pane Bože, ty jsi nás stvořil. Dal jsi nám schopnost i možnost nést ovoce. Víš, jak chatrně zacházíme s Tvým obdarováním. Jak mrháme příležitostmi a jak neumíme Tebe prosit o uschopnění k novému začínání.

Prosíme, smiluj se!

Dej nám novou odvahu k otevřenosti vůči druhým, k nabízení těch darů a schopností, které máme. Dej, ať nezašantročíme příležitosti k pokoji, spravedlnosti a lásce, které před nás vždy nanovo stavíš. Ukazuj nám, jací smíme být, jací máme být před tebou a pro druhé.

Prosíme, smiluj se!

Zakoušíme v životě mnohou bolest. Vnímáme utrpení druhých, slabých, odstrčených a zapomínaných. V tuto chvíli prožíváme vzrušující momenty, které patří k slavnosti Večeře, slavené na tvou památku a pro naše povzbuzení, pro naši naději. Ty sám nás ujišťuješ, že život v posledku stojí za to. Potřebujeme však tvou blízkost a pomoc, abychom věděli, že nic není dokonalé a zlo a hřích jsou připraveny nás napadnout.

Prosíme, smiluj se!

Modlíme se za sebe, zde shromážděni. Oslovuj nás, probouzej nás. Dej nové vědomí, že nemůžeme jinak nežli litovat, jak málo jsme udělali pro ty, kteří tě potřebují. My sami se můžeme stát nástrojem tvé pomoci. Dej ochotu vydat se těm, jejichž bolesti těla a nedostatky ducha jsou nám známy. Pomáhej nám prolamovat kruh zla, zloby a zmaru. Přiznej se k těm nejmenším a umenšovaným mezi námi. Přijmi nás s nimi.

Prosíme, smiluj se!

Pozdravení pokoje

Oslava:

Pane Ježíši Kriste, zde mezi námi přítomný, za vše, co jsi pro nás udělal, a za vše, co jsi slíbil, co my můžeme nabídnout? Naše ruce jsou prázdné, naše srdce jsou tak často plna špatnosti. Nejsme hodni sbírat drobty spadlé z tvého stolu… Ale ty jsi milostivý. Máš moc nás proměnit. Rozpomínáme se na tvou poslední večeři a prosíme: Sešli svého Svatého Ducha na nás a na tyto dary chleba a vína. Dej, ať se stanou tvým tělem, které hojí, odpouští a činí nás dokonalými. Abychom se i my směli stát tvým tělem. Milujícím a pečujícím o tento svět, dokud tvé království nepřijde. Ve tvém jménu se společně modlíme: Otče náš…

Ustanovení

Mezi přáteli, kteří s ním stolovali, Ježíš vzal chléb a řekl: Toto je mé tělo. Za vás se láme. Potom vzal kalich vína a řekl: Toto je nová cesta k Bohu, otevřená mou smrtí. Pijte z něho všichni…

Sdílení

Pohleďte, toto je váš Pán, přicházející k Vám v chlebu a vínu. Toto jsou dary Boží pro Boží lid. Zváni jsou všichni bez rozdílu církevní příslušnosti.

Modlitba po vysluhování

Pane Ježíši Kriste, vložil jsi svůj život do našich rukou. Nyní my vkládáme svůj život do tvých. Již není důležité, čím jsme byli. Důležité je, čím se smíme stát s tebou. Ne až zítra, ale již dnes. Amen

Propuštění

Jděte v pokoji.

Píseň Má duše Boha velebí (EZD 627)