Kázání Tomáše Bíska

Číslo

Čtení: Izajáš 52,7-12; Lukáš 2,1-14

 Text: Lukáš 2,14

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení.

V adventní čas jsme byli v  divadle Minor. Uváděli hru nazvanou Vánoce, aneb příběh o narození od Jana Jirků. Je to příběh narození Ježíše. Hra je určena pro děti i dospělé a je výtečná.

Ve hře hraje velmi aktivní roli čert. Trvale a vynalézavě se pokouší prosazovat zlou vůli. Všeho zlého se chytá. Zlé sestavuje a umně využívá. Zcela na okraj dodávám: Takoví my snad přeci nejsme. Tak ale kdo je čert?

Až doma jsem se pak ptal sám sebe: Je to biblické? Anebo to není biblické? Úloha ďábla či satana je v Písmu naznačena. Bibličtí svědkové skrze něho uvádějí na scénu mnohé zlé, které člověk zažívá. Zůstává však vážnou otázkou, zda a jak má Hospodin zlo v rukou? Jak tvrdit, že je dokonale dobrý, když dělá zlé věci? Anebo jak zlo dopouští? Dopouští, anebo jsme my zaslepení a pohlížíme na vše jen z našich přikrčených horizontů a navíc špatně otevřenýma očima, špatně upřenýma očima?

Vzpomeňme biblického Joba. Tam se ďáblu podaří umluvit Hospodina, aby směl Joba trápit. Jindy zase zlý duch vstoupí do krále Saula a popudí ho, aby  smrtelně nenáviděl pokojného Davida. Jinde zlý našeptavač satan vyprovokuje právě pokojného krále Davida, aby v pýše přepočítal a přehlížel svoji vojenskou moc a cítil se králem supervelmoci. Kde všude je dnes hotov popichovat, provokovat, jak říkáme hecovat k závisti, zášti a pýše?

Ne vždy se však dostává role nějakému prostředníku – jako třeba v bratrovraždě Kainově. Kain je veden k odpovědnosti, marně volán k dobrému. Zde v Božím odporu proti zlému máme poznat s jistotou víry a důvěry, že Bůh má zalíbení v dobrém.

Jak je to s tím zalíbením? Jak je to s dobrem? Jak je to s dobrou vůlí? Jak se projevuje tato dobrá vůle třeba ve zvěsti andělské při narození Ježíšově? Jak se projevuje? Jak s ní můžeme počítat?

Lukáš nás vede k tomu, abychom počítali s Boží dobrou vůlí. Uzavírá naše čtení a text slovem v kraličtině: Lidem dobrá vůle. V latinské Bibli, Vulgátě, čteme „hominibus bonae voluntatis“, v řečtině „anthropois eudokiás“.

Pro inspiraci jsem ohledával protějšky dobré a zlé vůle v Bibli. Dostal jsem se ke knize Přísloví. Vybral jsem několik citátů o zalíbení, které nachází Hospodin. Tedy to, co přijímá s dobrou vůlí, s potěšením. Jedná jako otec či matka, kteří mají rádi své děti, ale to neznamená, že všechno, co děti dělají, je potěšeníhodné. Slepé lásce říkáme opičí. Pravá láska vede a umí dát najevo své potěšení, svou radost. Tak jsou děti vedeny. Tak jsme vedeni i my.

Uvedu několik citátů, kde se ozývá hebrejské slovo, označující to, co je pak řeckou dobrou vůlí, tedy eudokiás, v hebrejštině ráson:

Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení. (Př 11,1)

Hospodin má v ohavnosti lidi falešného srdce, kdežto zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná. (11,20)

Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu. (12,22)

Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení (15,8).

Přísloví přímočaře ukazuje, jak je Bůh přivrácen k docela konkrétnímu jednání: Jde mu o spravedlnost – spravedlivost na ulici, v jednáni s druhými (přesné závaží). Snad vidíme soudcovské váhy, vyznačující obecnou spravedlnost.

Pak jde také o vnitřní pravdivost, o čistotu, otevřenost a bezúhonnost (symbolicky čistotu srdce). Jde také o aktivní nasazení ve věcech pravdy, spravedlnosti a pokoje (symbolicky o pravdu). A nakonec jde také o čistotu a otevřenost ve svědomí, vnitřním životě, v modlitbě – vnější oběť nepomůže. Jde o vnitřní obrat, modlitebně stvrzovaný (symbolem je vnitřní rozhovor, kterému říkáme modlitba).

Dobře, jak to však souvisí se zvěstí o narození Ježíše Krista? Věcně pak, jak to jde dohromady se závěrem našeho oddílu? Cituji jej ještě jednou: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi.“ To je jeho prvá část:. Začíná „na výsostech“. Začátek je u Hospodina, v jeho slávě a vyvýšenosti. Tam také začíná ona sláva narození. Od Nejvyššího pak k dítěti v jeslích. Jemu vzdáváme hold. Jemu děkujeme za velkolepé sklonění v betlémském dítěti a jeho život s námi. Už se nemusíme drápat do nebe, vystupovat na Babylonské věže. Bůh je zde s námi.

Pak se vzápětí se ozve „na zemi pokoj“. A zde se již dostává ke slovu kniha Přísloví. Narozený a oslavovaný, ten vyvýšený chce pokoj pro nás. Co to znamená v souvislostech naši knihy Přísloví? Jde o spravedlnost na ulici, jde o vnitřní pravdivost, jde o nasazení ve věcech pravdy. Jde o vnitřní čistotu, o modlitební soustředěnost, která otevře naše nitro, naše já plnosti Božího pokoje.

A z toho pak plyne Boží zalíbení?, zeptáme se. Pak přichází Boží dobrá vůle? Zde jsem se zarazil a zeptal: Znamená to, že Boží sklonění je vázáno na naši dobrou vůli?

Ne! Není tomu tak. On totiž již přišel, on se již sklonil. Projevil svou dobrou vůli, svou přízeň, svoji lásku těm, které má rád a kterým přeje dobrou vůli a dobré konání.

Jenomže kdo to tedy je?

Vyčítám z biblických textů a přidávám svoji vlastní víru a důvěru, že jde o ty, které si on sám vyvolil, které si vyvoluje, které má rád. Ty si – ovšem a jak jinak – vybírá a volí on sám. Nejsofistikovanější, nejchytřejší úvaha a výběr nepomohou. Ani nejsvízelnější lpění na pravidlech a předpisech, zákonech a přikázáních nic nevyřeší. Ti, kterým dává Bůh svou přízeň, zůstávají v jeho úradku, jeho volbě, jeho lásce. Bůh má zalíbení ve svých. A co my tedy? Nadějme se jeho zalíbení, nadějme se jeho lásky. A s touto nadějí přistupujme k jeho stolu. Amen