Spravedlnost, exekuce a zázraky v mezilidských vztazích
Text: Lukáš 19,1–10
Překvapí-li vás někdo otázkou, co vlastně tak závažného zvěstoval Ježíš Nazaretský, že zde má už dva tisíce let své příznivce, asi vás nejprve napadne troj-přikázání lásky o milování Boha a bližního jako sebe samého. To je jistě základ, který shrnuje zvěst zákona a proroků, jak nazýval Ježíš bibli. To asi může být první bezprostřední odpověď, která nás napadne. Vzápětí si asi uvědomíme, že našemu tazateli musíme ještě vysvětlit, že rabi z Nazareta vyučoval i dalším věcem, které nebyly tak srozumitelné a zdánlivě lehce proveditelné. Některé zarážely lidi učené i prosté a lidé se museli zastavit a ptát se, jak konkrétně mají uskutečnit některé Ježíšovy požadavky: např. „Milujte své nepřátele!“ To znamená, že jim nemáme nadávat ani usilovat o jejich fyzickou likvidaci.
Americký baptistický kazatel Martin Luther King by k tomu dodal, že nepřátele máme milovat zvláštním způsobem. Nemáme se nutit do sympatií vůči nepřátelům spravedlivých pořádků, kteří pohrdají spravedlností, podvádějí, myslí jen na sebe a nedbají na společné blaho. Nemáme se přetvařovat a říkat, že je milujeme tak, jako milujeme své nejbližší partnery a přátele. Máme je milovat božím způsobem. Bůh miluje lidi spravedlivé i nespravedlivé. Jeho milování spočívá v tom, že lidem všeho druhu dopřává žít na této zemi, ale zcela vehementně odmítá jejich nespravedlivé činy.
Nespravedlnost odmítali proroci, někteří apoštolové, středověký učitel Jeroným Pražský, Jan Amos Komenský, Božena Komárková, František Laichter a mnozí další. Podobně my máme vehementně odmítat nespravedlivé činy nepřátel spravedlnosti. Je to obtížné, ale nemáme snít o pomstě. Nemáme uvažovat o násilné státní převýchově. Za socialismu se to běžně dálo na vojenské základní službě nebo v nápravných táborech. V mnoha čínských kantonech dnes převychovávají muslimy, buddhisty i křesťany. Panují tam poměry jako u nás na začátku padesátých let minulého století, kdy byli lidé odváděni bez soudu do nápravných táborů, jak to známe např. z filmu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci.
Našemu tazateli se už v tuto chvíli může zdát, že mluvíme zmatečně. Přestane nás poslouchat, a půjde za někým, kdo do toho netahá celý zákon a proroky či boží starost o lidskou spravedlnost. Půjde za někým, kdo mu dá rychleji útěchu pro jeho srdce a pohladí na duši. Touha po rychlé spirituální první pomoci provází lidstvo od nepaměti a je tomu tak i dnes. Proto lidé chtějí často jen potěšit srdce a již se nezabývat dalšími důsledky boží spravedlnosti, které se týkají našich mezilidských vztahů v církvi i v sekulární společnosti. To zřetelně vidíme např. na evangelijním bohatém mladíkovi, který hledá dobré morální hodnoty a dychtí po rychlé spirituální pomoci. Ježíš ho svou odpovědí nepohladí na duši, a on odchází s pláčem. Nechápe, že má více zjišťovat, v čem lidé potřebují pomoc, jak se zasadit o společenskou spravedlnost v jejich životě.
Co tedy investigativního řekl Ježíš Zacheovi, že se Zacheus změnil? Co musel uslyšet, že neodchází od Ježíše s pláčem jako bohatý mladík, ale naopak slibuje: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Jako státní úředník říká něco nezvyklého. Přiznává, že zneužíval svůj úřad místo toho, aby dbal na spravedlnost a obecné blaho. Ježíš tedy musel hovořit o jeho osobním životě, o potřebnosti vybírání cla, o poctivosti úředníků, o tom, jak důležité je dbát na obecné blaho.
A co veřejné mínění v Jerichu? Co o něm mínil tehdejší bulvár? Veřejné mínění tvrdilo, že Zacheus je podvodník, který v tom umí chodit, ale nikdo konkrétně se neodvážil jednat přímo jako rabi z Nazareta.
Co dalšího asi řekl Ježíš Zacheovi, tomu nepříteli spravedlnosti, jehož miloval, ale jehož podvody vehementně odmítal? Jistě něco z toho, co uslyšel bohatý mladík, že peníze jsou tu proto, aby se žilo dobře mně i druhým. Což mudroslovný biblický autor vyjadřuje slovy: „Pouštěj svůj chléb po vodě,“ tedy buď ochotný dávat i těm, které zatím neznáš. Jsou zde a potřebují pomoc.
Tak to zřejmě poměrně často děláme i my, když posíláme peníze na sbírku pro postižené povodněmi, hurikánem, nebo podporujeme Lékaře bez hranic, Člověka v tísni, Včelku, Divoké husy, nebo se zapojujeme do adopce na dálku. Bohatému mladíkovi se do tohoto způsobu rozdávání moc nechtělo, kdežto Zacheus slíbil, že polovinu jmění rozdá tímto způsobem lidem jemu dosud neznámým.
Ze Zacheova vyznání vin a slibu nápravy lze usuzovat, že asi uslyšel něco o požadavcích boží spravedlnosti, jak o nich čteme v knihách Mojžíšových, zejména o zákazu podvodu u soudu, o zákazu úplatků, o zákazu útlaku migranta, o zákazu podvádění v celé hospodářské oblasti.
O jaké podvodné jednání šlo, nám může přiblížit dnešní kritika neblahé exekutorské praxe nedávných let. Dnes je zadluženo přes 800 tisíc občanů, a v některých případech došlo k tomu, že za poměrně malý přestupek mnohaletou penalizací musí nyní zaplatit někteří dlužníci stonásobnou cenu, místo 500 korun 60 tisíc korun pokuty. Někteří exekutoři by, tak jako Zacheus, měli přiznat, že zištným způsobem využili zákon a nasadili nespravedlivě vysokou pokutu za nezaplacení dluhu. Pokuta za jízdu na černo v metru, tedy poměrně malý přestupek, byla úředně přehodnocena na obrovskou pokutu. Dnes je to hodnoceno sice jako čin v mezích kdysi platných zákonů, ale z hlediska mravního za nespravedlnost.
Ježíš asi debatoval se Zacheem o zneužívání celních zákonů státními úředníky, o nemravném upřednostňování vlastního blaha před obecným. Sekulární spravedlnosti se Ježíš dotýká i v kázání na hoře. Připomíná, že se má římské právo respektovat, pokud napomáhá dobré věci. Máme napomoci poštovní službě a jít s ní dvě míle, tedy více než zákon žádá. Ježíš respektuje civilní právo, proto říká „co je císařovo, to náleží císaři“. Zároveň však dává právu jasné meze. Ne vše císaři náleží a na něco nemá nárok ani on. Že se Ježíš sociálně-hospodářskými poměry zabýval, dokládá právě věcným napomenutím Zachea.
Není proto divu, že zkoumání úrovně spravedlnosti doporučují i Zásady Českobratrské církve evangelické (1968). Věřící se mají starat o společenské poměry a ryzost zákonů, proto je to i naše starost. Mělo by se o tom psát v církevním tisku. Na nás je, abychom považovali za své oprávněné poslání o těchto záležitostech mluvit a požadovat nápravu konkrétních nespravedlností.
Má to nějaký smysl pro dnešního člověka? Bude to vést k nějakému výsledku? Tehdy ano. Tehdy se stal zázrak, protože Zacheus uznal, že zneužíval svou úřednickou moc, kterou mu propůjčil římský stát. Evangelijní svědectví dále naznačuje, že máme napomáhat k podobným zázrakům, jaké činil Ježíš. Zázrak změny smýšlení je proveditelný a je větší, než utišení bouře na moři, což nedovedeme. Podobně nedovedeme zázrak nasycení několika tisíců několika rybami. Kdežto zázrak změny smýšlení, což prožil Zacheus, má své zaslíbení a je v moci obyčejných lidí. Dále se spasení projevuje tím, že Zacheus je opět považován za řádného člena izraelského společenství, za syna Abrahamova. Proveditelné zázraky se odehrávají v lidském nitru změnou smýšlení a zároveň se uskutečňují v mezilidských vztazích – navrácením důstojnosti před lidmi i před Bohem.
Nejde jen o změnu smýšlení šéfů facebooku, ropných miliardářů, mediálních magnátů, nejbohatších podnikatelů světa. Jde také o změnu myšlení našich místních, regionálních, českých Zacheů, z nichž někteří tvrdě zneužívají svou moc, ač tvrdí, že konali vše v mezích zákona. Proto se již čtyřikrát ve sto dvaceti pěti městech včetně Prahy sešli věřící i nevěřící a demonstrovali za nezávislost justice, nezávislost státních žalobců i soudců, aby i nadále měřili všem stejným metrem a nebyli politickou silou tlačeni k nespravedlnosti. Protestující spolu s hnutím Milion chvilek pro demokracii podpořili spravedlivé státní zástupce, napomenuli k mravnosti a spravedlnosti některé naše vládní úředníky. Zasadili se tak o dodržování právní kultury našeho státu.
Náš dnešní příběh nám připomíná, že to byl Ježíš, kdo jako první oslovil státního úředníka, celníka Zachea. Vynutil si hostinu a rozhovor, který nakonec skončil konstatováním zázraku nápravy a vysvobozením Zachea ze zajetí hospodářské nemravnosti, společenské nespravedlnosti a pohrdání druhými. Máme tedy – věřící i nevěřící – připravovat cestu pro zázraky v mezilidských vztazích pokojnou cestou, jak to také činil Ježíš, Martin Luther King, evangeličtí členové Charty 77 a mnozí další, kteří usilovali o zázraky zpěvem prorockých písní, peticemi, manifesty, Zásadami ČCE i činy pomoci, solidarity či pokojnými demonstracemi (M. L. King), a tak nás povzbuzují k podobnému. Amen.