Číslo

Text Mt 5,13–16 Čtení Mt 5,1–12

Mt 5,13–16: Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Milé sestry, milí bratři, vy jste sůl země, vy jste světlo světa.

Země vás potřebuje jako sůl. Vaše světlo nesmí přestat svítit.

Jak by bylo příjemné se někam zašít, starat se jen o své věci, udělat se jenom pro sebe, dát „výhost světu, který ve zlém leží.“ Místo toho slyšíme: Jste sůl země. Světlo světa. Říká nám to sám Pán Ježíš. Není to trochu pyšné, přijmout takové uvažování?

Kdy a komu to Pán Ježíš pověděl? Mluvil tehdy k mnoha lidem na vrchu. Tam na hoře se kolem Ježíše sešli lidé s všelijak zamotanými osudy a Ježíš jim říkal: Můžete si gratulovat. Vy, co pláčete nebo máte hlad. Nebo vy, co doplácíte na svoji dobrotu. Jste šťastní lidé. Patříte do Božího království. Proto jsem tu, abyste věděli, že s vámi Bůh počítá.

Kolem Ježíše stáli také i jeho učednici a poslouchali jeho řeč. Ježíš nakonec mluvil o těch, kdo jsou pronásledovaní kvůli spravedlnosti. A pak se obrátil na učedníky a povídá jim: Nemyslete si, i vás se to týká. Budou vás tupit a pronásledovat a pomlouvat vás, právě kvůli mně. Možná i lidé v tomto zástupu se obrátí proti vám. Nebude to snadné, budete podezíráni, lidé vás nebudou mít rádi. Ale to ještě neznamená, že děláte něco špatně. Proroci na tom nebyli jinak. Ve skutečnosti vás lidé potřebují. Potřebují vás jako sůl.

K čemu? No to je otázka.

Můžeme přemýšlet, k čemu je sůl dobrá a jak to souvisí s učedníky – s námi. Sůl je potřeba, aby bylo těsto chutné. Ježíšovi učedníci jsou potřeba, aby život měl dobrou chuť. Solí se také konzervuje. Sůl brání proti hnilobě. Kristovi lidé brání rozkladu. Podle jednoho pěkného výkladu sůl, která brání hnilobě, brání také šíření démonů. To je přece krásné. Ježíšovi učedníci jsou pojistkou proti posedlostem a fanatismu a různým davovým psychózám. Prostě už tím, že zůstanou lidmi a že v těch druhých i v nepřátelích nepřestanou vidět lidi.

Mohlo by se najít – a už se také našlo – mnoho dalších dobrých vysvětlení, proč je třeba soli a proč jsou potřeba Ježíšovi učedníci. Ale nejsem si jistý, zda učedníky něco z toho napadlo, když jim Ježíš pověděl: Jste sůl. Ono se obvykle zjistí, k čemu sůl je, až když se ji začne nedostávat. To známe dobře z pohádky Sůl nad zlato.

A tak je to možná jednodušší. Ježíš říká: Něčím jste nepostradatelní. Potřebují vás. Přesto, že možná ani vám není jasné k čemu. A ostatním také ne. Možná to dokonce ani nemusíte vědět.

Ježíš tou solí nejspíš něco myslel. Ale i když na to nepřijdete, co přesně, stačí, že tady máte místo a že tady máte svůj smysl. Stačí, když zůstanete sami sebou.

To vůbec není tak, že bychom se mohli vychloubat, jsme sůl, ó my jsme dobří, ó my se máme.

Jste sůl a nesmíte přestat být solí, nesmíte přestat být tím, čím jste. Jste sůl země, ne proto, abyste rozebírali, čím jste tak skvělí, nýbrž proto, abyste působili slanost. Nejste v té zemi proto, abyste jenom přijímali, ale abyste dávali.

Ježíš doslova řekl, když sůl přestane solit, tak se zbláznila. Neslaná sůl je zblázněná. Je nemožná. I vy nemůžete přestat být tím, čím jste. To byste ale byli nemožní.

Místo mnohých vysvětlování, k čemu je sůl dobrá, to Ježíš řekne ještě trochu jinak. Vy jste světlo světa. Poslouchejme ale dobře. Vy jste světlo světa. Často se mluvívá o tom, že svět je zlý, temný a že je třeba se rozhodnout pro světlo proti tmě. Utéci z temného světa. Ježíš ale říká, vy jste světlo světa. Nemluví tu o tom, jací jsou ti druzí. Vy jste spolu s ostatními obyvatelé světa – tak jako obyvatelé domu. A je vás potřeba, tak jako je potřeba světlo v domě. Vy jste svítilna nebo baterka, která druhým svítí, aby si nenatloukli. Svítíte na schody, aby z nich někdo nespadl.

To nám je jasné, že baterka nebo svítilna, která by nesvítila, je k ničemu. Musí svítit a je vidět. Je vidět jako město na hoře, lidé zdálky díky němu znají směr cesty. Je na vás vidět, s tím se nedá nic dělat. Tak jako se baterka nebo lampa neschovává pod kbelík, tak ani vy se nemůžete schovávat do žádného úkrytu, i kdyby se vám tam mohlo líbit. Přestali byste být sami sebou, kdybyste své světlo schovali.

„Vaše světlo ať svítí, aby lidé viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ Co jsou to dobré skutky? Možná se vám to zdá jednoduché: žít slušně, zdravit sousedy, být hodný. Ježíš doslova řekl krásné činy. Aby viděli vaše krásné činy. Takový krásný čin například udělala žena krátce před Ježíšovým zatčením. Vzala drahou mast a pomazala Ježíšovi hlavu. Na ženu se zlobili kvůli jejímu nesmyslnému nehospodárnému činu. Ale Ježíš ocenil její dobrý skutek, doslova krásný čin, a řekl, že bude připomínán, kdykoli bude zvěstováno evangelium. Žena vycítila naléhavost chvíle a svým zdánlivě zcela nesmyslným činem vystihla to hlavní. Ti nejbližší Ježíšovi nerozuměli. Ona už předem Ježíšovu smrt přijala za svou.

Krásné činy či dobré skutky nejsou něčím, čím my bychom si získávali nějaké zásluhy, a už vůbec nemají sloužit k naší oslavě, ale na jejich základě mají lidé vzdát slávu nebeskému Otci. To, co udělají Ježíšovi učedníci – a my se k nim odvažujeme počítat – se může pro ostatní stát znamením Božího království. Nic víc, nic méně.

Mnozí z nás v těchto dnech přemýšlíme o Janu Palachovi, který patřil do našeho libišského sboru. O jeho činu se mluví a bude mluvit nejrůznějším způsobem. V posledních měsících jsem znovu pročítal různé dokumenty a články o Janu Palachovi a sledoval pořady o něm. V našem kostele se natáčela část posledního filmu Jan Palach. Setkali jsme se na podzim s bratrem Jana Palacha Jiřím. A do toho všeho se mi ozývala Ježíšova slova: Jste solí země, světlo světa. Sůl, která nesolí, je marná, světlo nelze schovat pod kbelík, město ležící na hoře se nedá skrýt. Jinými slovy: Bylo by příjemné a pohodlné se schovat do ulity, být jen sám pro sebe. Znamenalo by to být marný a zmařený. Ježíš nás z této do sebe uzavřené ulity vysvobozuje. Volá nás ke krásným činům, které povedou ostatní k oslavě Otce, které ukáží k Boží vládě.

Jan Palach pro mne také vycítil marnost života, který se uzavírá sám pro sebe. Vytušil zmařenost generace, která hledá jen soukromé štěstí. Svým dle evangelia krásným činem se pokusil nás z té marné ulity pozvat ven. Nejde o jeho oslavu, ta by asi byla jemu cizí, jde spíš o naslouchání.

Společně nasloucháme slovům Ježíše: Jste sůl země, jste světlo světa.

Amen.

Kázání pro Kostelec nad Labem a Libiš 20. 1. 2019