Slyš, Izraeli, Hospodin, náš Bůh, Bůh jeden.
Deuteronomium 6,4
Slova, která jsme přečetli, jsou výjimečná. Není to jen pár veršů v moři a oceánu veršů dalších. Není to oddíl pro jednu neděli, jednu bohoslužbu, jednu úvahu. Jsou to slova, která i když byla řečena a odezní, jsou někde tady, kolem nás. Každou chvíli, každý okamžik někde na planetě zablikají, zahoří, protože je někdo vysloví.
Jsou to slova, která se pohybují, obchází. Chodí po světě, uvázána jako znamení na tisících rukou, jako pásek na čele mezi očima. Někdo si je napsal inkoustem viditelným, jiný je má zapsána kdesi uvnitř, v mysli a v srdci inkoustem neviditelným. Ti, kdo je nosí, si je neustále připomínají – tak, že dokonce lidé a slova našim zrakům jakoby splývají v jedno – lidé vydávají svědectví o slovu a slovo zase o nich.
Jsou to židé.
Přikázal jim tak Hospodin. To jsou nařízení, kterým je přikázal Hospodin vyučovat (Dt 6). Každý Izraelec má být stejně poučen. Vždyť těchto pár slov vystihuje a obsahuje celý Mojžíšův zákon, všechna přikázání a ustanovení. Vlastně jsou v nich zapsány i příběhy Izraelců všech dob – putování na poušti, obsazování zaslíbené země, příběhy z časů, kdy se klaněli jiným bohům a bylo třeba připomenout, kdo je Bohem, jaké je jeho jméno a kdo je jeho lidem. Jsou v nich zapsány i příběhy středověku a novověku, chvíle utrpení a soužení, pronásledování a pogromů, kdy zbožným židům nezbývalo nic než tichá modlitba: Šema Jisrael – Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, Hospodin jeden. Tak tomu bylo v časech dobrých i zlých.
Promiňte mi tento dlouhý úvod, ale je důležité vědět, že slova svědčí i o tom, co v nich není výslovně řečeno, že hovoří i způsobem, jak je s nimi nakládáno. O jejich síle vypovídá i moc a síla protivníka, kterému tváří v tvář vmeteme slova do obličeje. Protože – Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jeden – to byla často jediná zbraň, kterou v protivenství židé měli. Nepřátelé se zdáli být mocní; jejich zbraní byla spálená města, národ odvlečený do babylonského zajetí, hradby varšavského ghetta a komíny osvětimských pecí. Odpovědí bylo Šema Jisrael – Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš…
Jaká síla se skrývá v těchto pár slovech? Proč říkat právě toto? My užíváme spíše výroky typu: Nějak bylo, nějak bude! Nevadí, zas bude líp. Nebo: Byli jsme za Rakouska, budeme i po něm! Proč říkají židé právě Šema Jisrael?
Slyš, Izraeli – to znamená: Napni uši a poslouchej! Bude se mluvit. Říkej, vyprávěj! Předávej dál! Ať to slyší všichni, i tvoje děti a děti tvých dětí! Ty nemusíš vidět, vždyť někdy je to, co je vidět, pouze žalostné. Nelze žít jen z toho, co je vidět. Nemusí tě vodit na slavná místa, abys viděl, jak se věci mají. Ty nejdůležitější věci se nevejdou do fotoaparátů a videokamer turistů. Ty nejdůležitější věci se sdělují, vyprávějí, svědčí se o nich z úst těch, kdo se osobně angažují pro hodnověrnost poselství. Slyš, Izraeli, Šema Jisrael – to je komunikace.
Izrael. Adresát i odesílatel slov. Ti, kdo to říkají, i ti, o nichž se mluví. Ti, kdo se tak narodili, i ti, kdo se přidružili cestou. Národ – nenárod, lid Hospodinův, který byl vybrán, aby se Hospodin uprostřed něj a skrze něj ukázal lidem. Lid zvláštním způsobem obdarovaný, a přesto nehotový, nedoučený. Musí si opakovat, připomínat, neustále znovu stavět před oči to nejdůležitější: Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš…
Lidé vždy uctívali a stále ctí mnoho bohů. A i když říkají, že nejsou, přesto se jim klaní a sami si je tvoří. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh – i Izraelci mají Boha. Jeho jméno je Hospodin. A každému, kdo je zahrnut oslovením Izrael, je Hospodin Bohem. Je to Bůh, který má své jméno. Vždyť ho lidem zjevil. Ale je to zvláštní jméno – Hospodin, Adonaj. Znamená: Jsem, který jsem – stávám se tím, kým se sám chci stát. Moje jméno vám bude vždy připomínat, že jste si mě neudělali vy, ale já sám svrchovaně rozhoduji o tom, jaký budu. Nejsem jako ti bohové, které si lidé udělali. Jsem, který jsem. To je mé jméno. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh. Bez toho by nebyl Izrael Izraelem. Hospodin je ten, kdo spojuje lid Izraele. Je Bohem lidu. V časech, kdy Izraeli hrozilo zničení, kdy se zdálo, že ho potká osud mnoha národů, které zmizely z dějin, bylo jim pomocí a záchranou, že Hospodin je jejich Bůh.
Hospodin jeden. Ano, božstev a model je mnoho. Je mnoho polobohů a heroů. Ať už někdo říká, že nejsou či jsou, Hospodin je jeden. Hospodin Bůh, Hospodin jeden. Nejsou dva bohové stejného jména. Pokud se s ním setkáš, našel jsi. Není další. Není jiný. Ať jsi ho zakusil jakýmkoli způsobem, je to on. Hospodin jeden.
Nechal jsem slova vyznání Slyš, Izraeli, úmyslně zaznít v kázání vícekrát. Vždyť tato slova jinak neříkáme, do naší liturgie jsme je nezačlenili, nečteme je často, i když víme, že patří ke klíčovým oddílům bible. Přestože je Ježíš cituje jako shrnutí celého Zákona, neučíme se je nazpaměť, protože cítíme, že opravdu patří Izraeli, patří židům. Často sebe sami označujeme za lid smlouvy, za nový, duchovní Izrael. Naše víra je vírou v Hospodina, věříme, že Hospodin je náš Bůh. Věříme, že je jeden Bůh jménem Hospodin. Snad jen nespojujeme Hospodina s lidem nějakého národa. Přesto můžeme číst Šema Jisrael – Slyš, Izraeli, s velkým užitkem. Usilovat o to, aby naším bohem nebyl nikdo jiný než Hospodin svrchovaný, který zjevuje své jméno, komu chce a jak chce. Hospodin jeden. Prosme Ducha svatého, aby nám zapsal do srdcí, na ruce, na čelo, že Hospodin je naším Bohem. Ve své svrchovanosti rozhodl, že se nám dá poznat v Ježíši Kristu. Připomínejme si to ustavičně.
Šema Jisrael patří židům, Izraelcům. Můžeme s ním naložit ještě jedním způsobem: můžeme je číst jako svědectví o síle Hospodinově. Jako svědectví o víře těch, kdo procházeli světem i branou smrti s tímto vyznáním na rtech. I my můžeme být posíleni vírou těch, od nichž víru přijali. A když zazní Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jeden – smíme i my nastražit uši k slyšení a radovat se, že i my jsme jeho lidem v Ježíši Kristu. Amen