Protestantův průvodce českým výtvarným uměním / VI.
Jméno Rossi do našich končin připutovalo z Itálie již někdy během středověku. Rodina se v té době věnovala především kamenickému řemeslu – nejprve působila v Praze a později přesídlila na Vysočinu. V proudu dějin se zaoblí a zjemní i kámen, a tak se Karolína v současnosti věnuje zejména malbě.
Ačkoliv jsou oba rodiče výtvarně činní (studia na SUPŠ v Uherském Hradišti a posléze AVU), našla si autorka cestu k výtvarnu sama. „V mateřské škole jsem černou tužkou nakreslila na bílý papír čmáranici a pojmenovala jsem ji Bouřka.“ Po období „klidu“ na základní škole a gymnáziu, kdy o studiu umění příliš neuvažovala, přišlo období fascinace malbou a ilustrací. Tento prožitek konverze nakonec Karolínu vedl, podobně jako její rodiče, až do Uherského Hradiště. Sama o tomto zlomu hovoří jako o „nalezení smyslu ve výtvarnu“ a o „malování jako nutnosti“. Na jihu Moravy autorka intenzivně vnímala onu „zemitost“, což se projevilo i na tvorbě. „O umění se tam příliš nemluvilo a já se snažila dělat jednoduché a srozumitelné obrazy – vlastně jsem se vychovávala sama.“ Další ze zdrojů, jenž na Karolínu a na hledání osobitého výtvarného výrazu mocně zapůsobil, byl Hieronymus Bosch. „Už od mala jsem na něm vyrůstala a se zájmem jsem listovala knihami s jeho reprodukcemi. Ohmatávala jsem jeho tvary a doslova jsem po jeho obrazech ,chodila‘… Nemám od Bosche totiž žádný nejoblíbenější obraz, ale mám oblíbená místa: zlatá malina v rukou černocha; pes, který u stolu honí nahou ženu; některá místa v pekle…“ Boschův vliv je na Karolíniných obrazech patrný – setkáme se na nich s podobně stylizovanou figurativní malbou, teplými barvami a jistým druhem pitoresknosti (Čurající panáčci, 2005). Další z řady „boschovin“ je obraz Sedm smrtelných hříchů (maturitní práce, 2006), v jehož centru stojí obžerství (na rozdíl od Bosche, který do středu umístil závist). Bezprostředně je tak obžalována neřest dnešní doby. „Nemusí jít jen o konzum a obžerství v jídle, ale třeba i o nadbytek informací, které se na nás valí.“ Přes čitelnost Boschova vlivu však nejde o plagiátorství, protože autorka volbou tématu, jež zpracovává, transponuje celkový výraz díla do jiných poloh. Její „příběhy“ nejsou tolik drastické a dalo by se hovořit též o jisté hravosti a grotesce, s jejíž pomocí je možné se s problematikou hříchu vyrovnat.
Po maturitě v Uherském Hradišti pokračuje Karolína ve studiích na atelieru grafiky II (AVU), který vede doc. Vladimír Kokolia. S obrazy tohoto gurua současné české výtvarné scény se setkala poprvé na výstavě v Domě umění v Brně. „Jeho obrazy na mě bezprostředně zapůsobily, byly mi blízké a – můžu-li to tak říct – věřila jsem jim…“ „Intelektuálním sucho“ střední školy bylo vystřídáno dlouhými diskusemi, přemítáním nad významem umělecké tvorby, a někdy až nesnesitelným „pitváním“. „Kokolia pro mě není jen učitel – je mi zároveň něčím víc. Například po studentech nechce jen to, aby byli dobří umělci, ale i dobří lidé. ‚Kokos‘ umí dobře klást otázky a sám nechává člověka hledat odpovědi. Není z těch, kteří by razili svůj výrazový diktát. Jednoduše člověka,rozhodí‘ za účelem vzbuzení tvůrčí síly…“ Výsledkem takového,rozhození‘ je i obraz s názvem Kuřecí maso se žampióny (2006). Téma je sice poněkud zarážející, ale jeho volba souvisí s autorčinou tvůrčí metodou. „To, co mi jako předmět zájmu vstupuje do cesty, je dílem náhody… Když jsem se nedávno vracela z Prahy, měla jsem velkou chuť na svíčkovou a moje maminka mi ji připravila. Snědla jsem jí ale moc a v noci se mi udělalo špatně. Tak jsem si řekla, že teď budu dělat jídlo…“ Karolína se vzdala zažité formy, jež jí byla vlastní, a pustila se na zcela novou půdu. Obsahově ale navazuje na dřívější obžerství – tentokrát z druhé strany. Nejde zde o kritiku, ale o oslavu: „Tento obraz je o čisté radosti z jídla, chtěla jsem, aby si člověk při pohledu na plátno řekl, že to jídlo vypadá chutně. Tak jsem si ho v ateliéru ,uvařila‘.“ Pro budoucnost chystá ještě tzv. „jedovatý obraz“, který bude se Kuřecím masem tvořit komplexní diptych, neboť „k chuti patří i nechuť a k dobru zlo.“