Koncem roku 2002 vydalo Centrum biblických studií Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy ve spolupráci s Českou biblickou společností sborník k výročí našeho předního, světově uznávaného novozákoníka, profesora J. B. Součka. Původním záměrem bylo vydat texty dosud česky nezveřejněné. K nim byly přidány další práce cizojazyčné. Sborník je tak uceleným přehledem jeho nejzávažnějších kratších prací.
Práce jsou roztříděny do tří tematických kapitol, z nichž první nese název: „Teologie a teologové“. V těchto příspěvcích se Souček mistrovsky vyjadřuje k problémům a předním teologickým názorům své doby. Samozřejmě zde nemůže chybět Karl Barth. Souček upozorňuje na největší přínos Barthovy dialektické teologie, totiž že „o Bohu lze mluvit jen ve větách dialekticky vyostřených“, dále na to, že na Barthově teologii je příznačné jeho mocné lpění na christocentrismu. Tento jeho christocentrismus chce osvobozovat křesťanství a církev od svázanosti s jakýmkoli myšlenkovým, civilizačním, sociálně-politickým systémem. Editor sborníku velmi dobře odhadl, že v jádru kapitoly nazvané „Teologie a teologové“ by měl figurovat Součkův názor na dílo Rudolfa Bultmanna, a to jak Bultmanna – novozákoníka, tak i systematického teologa. S Bultmannovým jménem je velmi úzce spojen termín „demythologizace“. V této souvislosti Souček poukazuje na některé společné rysy jeho teologie s teologií S. Daňka, které jsou o to zajímavější, že tu nelze mluvit o vzájemném ovlivnění.
O otázkách novozákonní teologie pojednává druhá kapitola. I když tyto články byly prvně zveřejněny již před několika lety, musím dát za pravdu profesoru Pokornému, pisateli předmluvy sborníku, který zdůrazňuje aktuálnost těchto prací a Součkova myšlení (uvádí jenom jednu výjimku, kde dochází k nedorozumění kvůli posunu v terminologii v článku „Proroctví v Novém zákoně“). V každém z nich se dá vycítit Součkův pohled na sociální, politické a teologické problémy jeho doby. Jejich řešení hledá vždy v souvislosti se zvěstí Písma (ve většině případů ve zvěsti Nového Zákona, vždy však přibere některé starozákonní příklady). Dále Souček zdůrazňuje, jaký dopad mají tyto jeho poznatky na současný stav a život církve. Co z toho pro církev a život křesťanů vyplývá.
Třetí kapitola sborníku zahrnuje některé exegetické studie. Tyto studie bych si dovolil rozdělit do dvou skupin. Jednu část tvoří tzv. kazatelské meditace. Pro jejich stavbu je charakteristické, že po důkladné filologické a teologické analýze daného textu následují vždy některé podklady ke kázání, které se dají pojmout, a někdy by se také měly pojmout, jako nejlepší rady pro teologa kazatele. Ve své teologické analýze Souček nikdy nezapomíná na kritický přístup k danému textu, který se řídí předem danými měřítky, na základě kritiky dějin formy, tradice nebo redakce. Do druhé části exegetických studií bych zařadil ty texty, ve kterých se nejedná o kazatelskou meditaci (to ale nevylučuje možnost, aby také sloužily jako podklady ke kázání). Jazykový a teologický rozbor je v těchto pracích ještě o něco důraznější a rozšířenější. U studií věnovaných některému oddílu z evangelií nikdy nechybí porovnání s ostatními evangelii. Vedle toho však vždy nalezneme i porovnání s dalšími spisy Nového zákona, které pojednávají o podobném problému. Nejlépe je to vidět v např. v článku „Ježíšova slova z kříže“.
Na závěr bych se rád zmínil o důkladné, dobře a velmi zřetelně propracované bibliografii J. B. Součka, ve které jsou zpracována i díla, jež v dosavadních bibliografiích chybí. Rád bych tento sborník doporučil především mladé generaci teologů, do které patřím i já sám, a pro niž v dnešní době zůstávají Součkovy názory a myšlení bohužel někdy v pozadí.