„Když se podíváte z Pražského hradu na Prahu, vidíte, že architektonická substance je v podstatě italské baroko. Podle mého názoru nejsme od Itálie kulturně tak daleko, jak si myslíme. V určitém momentu, kdy se tam systém – který byl reálně korupční, pravděpodobně o něco méně korupční, než jak byl vnímán – rozpadl, klasické strany ztratily svoji legitimitu a důvěryhodnost … Nástup Berlusconiho s jeho finančním a mediálním impériem nebyl náhoda, naopak byl reakcí na určitou situaci, které v Itálii říkali „akce čisté ruce“, kdy taky došlo ke konfliktu mezi justiční a politickou mocí … Podle mě ale psychologický důsledek byl tentýž. Lidi hledají odpověď, ale pokud se obrací směrem k Berlusconimu, u nás k Babišovi, jedná se bohužel o odpověď mylnou a iluzivní, jak ukazují dějiny,“ říká poslední sociálně-demokratický předseda, který vyhrál volby a stal se premiérem, Vladimír Špidla. (Deník Referendum)
Restrepia, jejíž předčasně zlomený květ inspiroval kolegu Tureckého k podčárníku o zklamávaných předčasných nadějích (Prot 6/2013), přece jen nakonec vykvetla a rozvila se. Některá očekávání se v tomto věku přece jen naplní.
Knihu Vladimíry Dvořákové Rozkrádání státu obsáhle recenzoval na svém blogu soudce Vojtěch Cepl: „Pokud je středem všeho vůle lidu, potom je v její prospěch občas nutno ohnout i procedury. To, čeho si všímá Vladimíra Dvořáková, je tedy vlastně logický důsledek neomezené víry ve vůli lidu. Od počátku moderní demokracie existuje ale i konkurenční model státu. „Otcové zakladatelé“ v USA byli plni veliké skepse k lidské povaze; očekávali, že uvnitř státního mechanismu budou lidé zkoušet moc zneužívat i v případě, že to budou lidmi řádně zvolení zastupitelé. Není žádný člověk, kterému by bylo možno důvěřovat; jediné, na co lze spolehnout, jsou základní pravidla, tedy právě ty procedury. Přednost pravidel a procedur nad aktuálními zájmy je vlastně podstatou vlády práva – ne pod lidmi, ale pod právem. Ústava, jednou provždy „vytesaná do kamene“ může být jediným spolehlivým základem státního mechanismu. Z této litery základního zákona potom vyrůstá systém dělby tři reálných moci ve státě, zákonodárné, výkonné a soudní. Žádná z nich nesmí být hlavní a žádné není možno zcela důvěřovat, protože jsou omezené lidskou povahou.“