„Jako bývalý uprchlík věřím v otevřenost a toleranci. Měli bychom se snažit žít spíše spolu než stavět mezi námi zdi a ploty. Může to znít poeticky, naivně, ale není jiná cesta. Dnes si můžeme vybrat. Budeme s druhými fanaticky bojovat nebo se pokoušet domluvit? Jako fanatici skončíme do jednoho mrtví, v takovém světě ani nelze přežít. Jakmile se fanatismus chopí moci, už ho nelze kontrolovat.“ – řekl na závěr rozhovoru o Iráku, íránském protiizraelství, „dánských“ karikaturách, Palestincích a plánovanou zdí mezi Mexikem a USA Elie Wiesel (Salón Práva 12. 10. 2006)
„Naší specialitou je, že policie dělá politiku; jinde hlídají strážníci ulice, … u nás je na prvním místě vyvolávání politických afér.“ Tento na první pohled aktuální postřeh si do Zápisníku (ročník IV., s. 148) učinil v r. 1931 F. X. Šalda. Citátem uvodil svůj komentář Jan Macháček v HN 27. 10.: „Jak je možné, že z policie unikají několik dní před volbami informace z výslechů obviněných a svědků? … Podstata věci je v tom, … že za ‚pátracího žurnalistu‘ je považován ten, kdo umí mluvit s policií. Takový člověk se pak stává i hlásnou troubou zájmů v policii nebo zájmů, které za policií stojí.“
Pokleslým žánrem nejsou jen policejní aféry, ale podle některých protestantů i svěcení obecního praporu. Jak ho pojmout elegantně, předvedla farářka Anna Lavická v Telecím 23. 7. 2006. Z místní Karafiátovy kroniky doložila, že v protestantské tradici postačuje posvětit slovem Božím a modlitbou. Obecnímu publiku pak posvěcení vyložila jako „odevzdání věci jejímu účelu, aby toto určení správně plnila. … žádné slovo, žádné gesto neposichruje, aby ta která věc svoji funkci dobře plnila. Je to spíš jako když vyprovázíte dítě poprvé do školy a přejete mu úspěch…“ Nutno dodat, že se jí to posvěcovalo, když na znaku obecního praporu v Telecím mají strom, v jehož kořenech je uložena kniha s písmeny „chí“ a „ró“. (Českobratrské Horácko 3/06)
Vrchní soud v Praze odsoudil Ministerstvo vnitra, aby se omluvilo Nezávislému sociálně ekologickému hnutí (Nesehnutí) za to, že bylo v r. 1999 zařazeno mezi extrémistické organizace. Lenka Sedláková to komentuje: „Způsob, jímž údajný politologický odborník Michal Mazel narouboval Nesehnutí na politologickou teorii extremismu, spadá nejspíše do žánru dada. Definice extremismu vyžaduje „prvky netolerance“ – Nesehnutí netolerují, jsou-li kdekoli na světě porušována lidská práva – práva žen, uprchlíků, menšin …Pořádkumilovní politologové nadbíhají lidové potřebě poznat extremistu na první pohled. Tak úřady na prvního máje povolují pochody neonacistů, uctívajících nadřazenost jedněch lidí nad druhými, a stíhají za narušování těch tichých, hrozivě nahnědlých pochodů občany, kteří proti nim křičí. Lhostejno, že volají po toleranci a spravedlnosti.“ (LtN 42)
„…Svoboda není něčím, co bychom mohli ‚mít‘, tj. vlastnit jako něco s námi ‚srostlého‘. Je jistě velmi cenná, a to nutně znamená, že není ani zadarmo, ani jen tak a nadarmo. … Svobodný člověk musí umět být svobodný i sám od sebe a také od své ‚přirozenosti‘. … Pokud opravdu chceme změnit okolnosti, pak nejen pro sebe, ale především také pro ty druhé, zejména pro ty, kdo jimi nejvíc trpí. … O lidská práva se bude ještě dlouho zápasit, protože nejsou a nikdy nebudou ničím daným. … Ze všeho nejdůležitější je postavit se za ty, kterým ta práva jsou upírána, a to bez ohledu na to, v které zemi a v které části světa k tomu dochází.“ (Ladislav Hejdánek v Brně při udělení ceny Bronislavy Müllerové. Proslov Lidská svoboda a svoboda slova – viz LtN 38 – přineseme snad v některém příštím čísle.)