Hutně a chutně 5/2005

Obsáhlou velikonoční anketu „Jak dnes mluvit o vykoupení?“ přináší Teologie&Společnost 2/2005. Jan Štefan v ní mj. připomíná výkřik Hanse Joachima Iwanda na adresu Friedricha Nietzcheho, který zazněl v kázání na sklonku války: „Křesťané by museli vypadat vykoupeněji, říkáte vy. Ne, říkám já, museli by vypadat lidštěji.“ (Dortmund 3. 2. 1945)

Desetidílnou dokumentární rozhlasovou fresku „Atentát na Reinharda Heydricha“ můžete poslouchat od 1. května na Čro3-Vltava vždy v neděli od 16.00 hod. Rozsáhlý zvukový materiál sbírali autoři (Miloš Doležal, spolupracoval Michal Šimek) čtyři roky. Podařilo se natočit na čtyřicet rozhovorů, výpovědí a svědectví přeživších příslušníků domácího i zahraničního odboje, válečných parašutistů, vojenských instruktorů, svědkyně atentátu, lékaře účastnícího se operace Heydricha, člena wehrmachtu, příslušníků rodin Jana Kubiše a Josefa Gabčíka, jejich přátel z dětství, lidických žen, potomků zavražděných v heydrichiádě atd.

Dialog Joela Rumla a Ivana Štampacha na téma „Má stát podporovat církve?“ přinesly LtN č. 18. „Když Jakub Trojan 1. ledna 1993 ve svatovítské katedrále tepal politiky a úředníky právě vznikajícího státu, bylo to k jejich užitku. Tehdy za to dostal od státu zaplaceno. Příště už by mohli chtít odměnit jen oslavování a podporu,“ obává se Ivan Štampach. „Za posledních patnáct let placení státem jsem nezažil, že by stát nějak zasahoval do života církve nebo obsahu zvěsti. To není obhajoba státních dotací, to je vděčnost za změnu. To, že tato vděčnost nesmí být nikdy adresována státu jako tomu poslednímu, mj. chrání před kupčením se zvěstí… Každý jednotlivý kazatel má být z podstaty svého vyznání připraven pozvedat varovný hlas pokaždé, když instituce, nejen stát, chce něco víc, než chtít smí,“ odpovídá J. Ruml.

Nad evropským rozměrem vládní krize uvažuje v Respektu 18 Peter Morée (Tanec na vyleštěných parketách). Upozorňuje na evropskou nedovzdělanost nového premiéra. Ze situace tak podle autora těží prezident, který „se svým slovníkem a ochotou užívat pokroucených argumentů řadí k hlasům, jež jsou považovány za krajní a nacionalistické.“ Slovník a dikce tohoto typu vytane na mysli i při čtení pozoruhodně aktuálního kázání Jaroslava Šimsy Hlas proroka v době krize, kde čteme nejen varování před „ovčím socialismem“, v němž mizí skutečná solidarita, ale i kritickou připomínku, jak před válkou „zástupci i malých národů dělali zcela krátkozrakou politiku politiky národního egoismu.“ (Úzkost a naděje s. 220)

Protestantu nehrozí, že by se z něj stal společenský zpravodaj – ale pro jednou nám dovolte informovat i o plesu. Diakonie na Vsetíně (viz článek o zpívání s Romy v minulém čísle) pracuje s Romy a se seniory s demencí a vymyslela společný ples, který se konal 9. dubna a zaujal nejen její klienty. Na fotkách jsme zaznamenali jak šťabajzny v minišatech bez ramínek, tak babičky v šatech pobryndaných, všechny v radostném rozpoložení.