Hutně a chutně 3/2005

Takto zasadil aféru českého premiéra a jeho paní do evropského kontextu Petr Pospíchal: „Podle jednoho stále oživovaného klišé by se v západních demokraciích v obdobné situaci údajně už dávno stalo to nebo to. … Je třeba říci, že to není úplná pravda. Něco o tom ví manželka britského premiéra Blaira, mnohem více manžel paní Berlusconiové a také manžel paní Chirakové. Ve skandinávských zemích ano, ale tam i lesní tůně jsou čistší a nedotčenější.“ (Piáno těžké, schody srázné!, LtN 9/05)

Co při této krizi vyhřezlo a přesahuje rozměr mediálních afér, usilují pojmenovat ve stejném čísle LtN Jan Kuneš a Václav Němec: „Tak se může nakonec stát i to, co se podle všeho stalo v noci ze středy na čtvrtek minulého týdne, kdy ČSSD v rámci politického handlování hodila na misku vah ústavní zákon o volbách. Změna ústavního zákona jako věno nabídnuté v námluvách s vyhlídkou na nové registrované opoziční partnerství, navíc z úst jednoho z nejvyšších ústavních činitelů a v situaci vyvolané pochybnými finančními vazbami jeho rodiny… je ve skutečnosti způsobem chování, spojeným s příznačným typem absence státnických skrupulí. Kde se toto handlování zastaví, nezastavilo-li se ani před ústavou?“ (Obchodování s ústavou na politickém tržišti bez přívlastků)

„Až prosadí ve sněmovně zákon o střetu zájmů, nejen, že mu uvěřím, že to myslí upřímně, ale napíšu Karáskovi, ať sněmovně navrhne, že se premiér Gross zasloužil o stát,“ komentoval premiérovu omluvu 7. března Ezediáš Pumlan.

25. února se na Staroměstském náměstí konalo důstojné shromáždění na připomínku obětí československého komunismu. Dobrovolníci všech věkových kategorií a z různých složek občanské společnosti předčítali jména obětí. Zúčastnili se také evangeličtí představitelé Miloš Rejchrt a Joel Ruml.