Hutně a chutně 3/2004

Rozhovor s čínským disidentem Harrym Wu přináší Respekt č. 9. Připomíná „výrobu nových lidí“ v táborech lao-kaj, v nichž se momentálně nacházá nejméně 5 milionů lidí. Současné hospodářsko politické směřování Číny komentuje: „...vytváří výhradně zkostnatělé nacionální kapitalisty, kteří nemají na demokracii jakýkoli zájem. Chtějí být ve straně, jejich bohatství pochází přímo od moci. Kapitalismus znamená soutěž a v Číně je soutěž zakázána.“

O běloruském Fóru obránců lidských práv ledna 2004 informuje senátor Zdeněk Bárta v LtN č. 10: „Bylo tam kolem 130 lidí z nevládních organizací. … Podpořili jsme část opozice kolem zakázaného hnutí Vjasna, které ... se snaží připomínat režimu, že se přihlásil k určitým mezinárodním závazkům na poli lidských práv. Podle mého názoru je to pro Bělorusko nejlepší cesta.“

 „Fantastické byly seance, při kterých se pohádky vyprávěly. Stovka Romů se namačkala v jedné chatrči, místo vstupného každý přinesl poleno, aby bylo čím topit, vypravěč dostal pytlík tabáku,“ líčí romistka Milena Hübschmanová atmosféru, v níž se vyprávěly romské pohádky. Jednou z možností, jak se postavit devastaci Romů, je podle ní možnost uplatnit se přímo prostřednictvím vlastního jazyka: „V každé (slovenské) osadě, kterou jsem navštívila, jsem našla dva, tři obrovské talenty, Romy, kteří by se při troše rekvalifikace mohli podílet na přípravě odborných pedagogických textů, na sběru orální historie, sběru artefaktů pro Muzeum romské kultury. ... Teď je jejich výstava v Holandsku. Proč by se na sběru nemohli podílet Romové z osad?“ (Respekt č. 11)

 „Krize demokracie je zároveň krizí protestantismu. Tillich píše o ‚konci protestantské éry‘ ... Demokracie má budoucnost, pokud se svědomí občanů vztahují k ... pravdě. Kde tomu tak není, tam hrozí, že lidství v občanech vyhasne, vyhoří a zůstane jen jeho poživačná troska, která není s to reprodukovat potomstvo,“ horlí J. Smolík v ET-KJ 9/04. Ezediáš Pumlan se jen ušklíbl: „Kdyby Tillich věděl, kolik dětí bude mít současný vydavatel Protestanta, o konci protestantské éry by nikdy nemluvil.“