„Okružní list“, kterým královéhradecký biskup Jan Leopold Hay bezprostředně reagoval na vydání Toleračního patentu, připomíná studie Karla Skalického v Listech 6/2004. Cení si toho, že na Toleranční patent reagoval z pozic osvícenských i biblických („žijme v upřímném pokoji se všemi, kdo bydlí v našem ovčinci, nevšímejme si rozdílnosti vyznání a žijme v lásce nepředstírané, ale laskavé a trpělivé“). Vídeňský papežský nuncius ovšem tehdy list zhodnotil jako „neomluvitelné pokroucení textů Písma svatého“ a o Hayově dikci říká, že se spíš hodí „pro protestantského publicistu než katolického biskupa“.
„Pomáhat nezištně bližním je natolik ‚nepřirozené‘, že je myslitelné pouze v rámci křesťanské spirituality, ať již deklarované uvnitř církve, či anonymní v sekularizované společnosti. Viditelné církve nemají na Pána Boha copyright (L 3, 8)! Církevní řeči o ‚pouze humanistické‘ pomoci druhým jsou nesmyslné a arogantní,“ rozohnil se ve své obraně Diakonie senátor/pastor Zdeněk Bárta. (ET- KJ 1/05)
Další krok k bulváru učinily na přelomu roku Lidové noviny způsobem, jakým připomněly 15. výročí amnestie prezidenta republiky („do půl roku po amnestii se do věznic vrátila přibližně polovina amnestovaných“). Věcná informace přitom říká, že „podle práce pracovnic Institutu pro kriminologii a sociální prevenci ... se na další trestné činnosti podílelo v r. 1990 jen 12% amnestovaných a v r. 1992, kdy u nás kriminalita začala utěšeně rozkvétat, byla mezi nově odsouzenými dříve amnestovaných čtvrtina. ... V žádném případě nelze skutečný rozmach kriminality v devadesátých letech vysvětlovat klamným, dodnes živeným mýtem Havlova ‚prvního omylu‘.“ (Jiří Vančura v LtN 2/05). Kdo ovšem spočítá bulvár církevní - kolikrát za patnáct svobodných let napadli udělení amnestie křesťanští kazatelé, pohoršeně poukazující na morální rozklad a růst kriminality v „bezbožných“ Čechách?
Vydavatel Protestanta vyhověl žádosti o rozhovor pro ET-KJ. Když to zjistil Ezediáš Pumlan, jen si povzdychl: „To mu nestačilo, že když dal kdysi rozhovor Protestantu, do půl roku ho měl na krku!“