Hospodaření ČCE s povodňovými sbírkami

Číslo

rozhovor s Vojenem Syrovátkou, členem komise pro pomoc postiženým povodněmi

Jak hospodaří ČCE s povodňovými sbírkami?

Na úvod chci vysvětlit: naše komise byla jmenována synodní radou ČCE. Evidence darů a poskytované pomoci tedy vychází z informací, které má k dispozici kancelář SR a komise, jež spolupracují. Následující údaje jsou přibližné (vše je dosud v pohybu), po Novém roce komise vypracuje podrobnou rekapitulaci přijaté a poskytnuté pomoci, přičemž prostředky, jež obdržela na svůj účet, hodlá všechny rozdělit ještě letos.

Kolik prostředků na pomoc postiženým povodněmi se vybralo v ČCE, kolik se podařilo shromáždit, včetně darů z ciziny?

V ČCE se zatím vybralo přes 4 milióny Kč. Pokud jde o peníze z ciziny, je obtížnější stanovit přesnou sumu, protože peníze buď přicházejí na účet komise pro postižené povodněmi bez pokynů, jak je využít (záleží pak na rozhodnutí komise, jak s nimi naloží), nebo peníze přicházejí na účet komise s pokynem, komu je předat (jde o daleko menší část prostředků), nebo komise zprostředkuje kontakt dárce s postiženým, který obdrží finanční pomoc přímo na svůj účet. Na účet komise došlo od dárců z ciziny přes 9 miliónů Kč, z toho méně než milión s určením pro sociální zařízení, mimo účet komise byla pomoc poskytnuta těžce poškozenému středisku Diakonie v Sobotíně (dosud přes 3 milióny Kč). Dále řadě necírkevních veřejně prospěšných zařízení (domovy důchodců, ubytovny pro lidi bez domova, zařízení pro postižené, školky atd.) byla zprostředkována pomoc, jež v současnosti obnáší cca 10 miliónů Kč. Byl také zprostředkován kontakt mezi sborem ČCE ve Zlíně a sborem v Německu s tím, že poskytnutá pomoc bude využita pro postižené jednotlivce v Otrokovicích, a to nejen z církve (staršovstvo bude spolupracovat s městským úřadem).

Podle jakých měřítek se vaše komise rozhoduje?

Při rozdělování pomoci jde o uplatnění solidarity jak uvnitř církve, tak i s necírkevním okolím. Hned v prvních dnech povodní SR odeslala na konto nadace „Člověk v tísni“ 200.000 Kč na financování bezprostřední pomoci obětem. Výše této částky vycházela ze zkušenosti, že běžné celocírkevní sbírky příliš nepřesahují toto číslo.

Očekávalo se, že sbírka na pomoc postiženým povodněmi přesáhne obvyklý průměr celocírkevních sbírek. Výsledek však jistě předčí i toto očekávání.

Výtěžek sbírky rozděluje komise do tří skupin: na opravy sborových budov, pro pomoc jednotlivcům a pro pomoc veřejně prospěšným zařízením.

1. sborové budovy – pomoc již byla poskytnuta čtyřem sborům (Přerov, Olomouc, Bruntál, Krnov) dohromady ve výši 1 milión Kč.

2. jednotlivcům z ČCE, přičemž komise sama neurčuje pravidla, komu ano, komu ne. V těchto případech záleží na rozhodnutí staršovstva, které musí doporučit žádost o pomoc a jehož prostřednictvím se pomoc přiděluje. Naše komise rozhoduje pouze o poskytnutí pomoci a její výši. Dosud bylo rozděleno více než 7 miliónů Kč; některé žádosti se ale ještě vyřizují. Ke každému postiženému přicházejí členové komise spolu se zástupci místního sboru ČCE, aby provedli šetření na místě (zkoumá se rozsah škod, již poskytnutá pomoc, sociální situace žadatele atd.) Nejvíce žádostí je z moravskoslezského seniorátu (již přes 70), 17 z východomoravského, 4 z chrudimského a 2 z královéhradeckého.

Při církevní sbírce hrála pro mnohé dárce důležitou roli důvěryhodnost církve. Nebude tato důvěra zklamána, jestliže většina prostředků zůstává „uvnitř církve“?

Rozhodnutí poskytovat pomoc jednotlivcům prostřednictvím staršovstev považuji za správné ze dvou důvodů: jednak je na místě, aby přišla ke slovu solidarita i mezi členy církve navzájem, která je biblicky podložena; jednak si neumím představit, jak jinak by komise vybírala adresáty pomoci z řad jednotlivců. Komu potom dát přednost? Jak zjistit, zda pomoc je odpovídající vzhledem k tomu, co již poškozený obdržel?

Za rozumné považuji, aby prostředky, které směrujeme mimo církev, byly poskytovány veřejně prospěšným zařízením. Jednak v jejich případě můžeme jako dárci využití peněz daleko snáze kontrolovat, a především – z ostatních sbírek, veřejně pořádaných, pak zůstane pro jednotlivce více.

Po rozdělení pomoci jednotlivcům proto bude zbytek prostředků, jimiž komise přímo disponuje, poskytnut nějakým veřejně prospěšným necírkevním zařízením (řádově půjde zřejmě o několik, miliónů Kč). Adresáti takovéto pomoci jsou vyhledáváni prostřednictvím staršovstev a obecních úřadů. Podobnou cestou již byla vyhledána řada veřejně prospěšných zařízení (viz výše), kterým byla (naším prostřednictvím) z církví v cizině dodnes poskytnuta pomoc ve výši 10 miliónů Kč. Je tedy zřejmé, že většina prostředků nezůstane uvnitř církve.

Kterým veřejně prospěšným zařízením jste poskytli pomoc?

Ze sebraných církevních prostředků jsme zatím pomoc neposkytovali. Naše komise však zprostředkovala (především ve spolupráci s tajemníkem SR Gerhardem F. Reininghausem) zahraniční pomoc pro tyto instituce:

Dům odpočinku ve stáří Sobotín, Diakonie Travná, Křesťanské společenství v Jeseníku Boétheia – azylový dům, Domov důchodců v Podlesí u Valašského Meziříčí, Ustav sociální péče Naděje u Zlína-Otrokovic, Azylový dům Samaritán v Opavě, výstavba ubytovny pro postižené povodněmi v Opavě, Dům s pečovatelskou službou Staré Město – Uherské-Hradiště, Mateřská škola v Olomouci, dvě organizace pro pomoc postiženým dětem v Olomouci, Ubytovna a dům s pečovatelskou službou Charity v Ostravě.

Otázky připravil a za odpovědi děkuje Tomáš Trusina.