Hagady 18. století

V osmnáctém století vzrostla poptávka po malovaných náboženských rukopisech. Souviselo to s postavením dvorských Židů, kteří nabyli v té době značného bohatství. Aby se poptávka pokryla, vznikla vlastní skupina vyučených písařů, kteří byli schopni tyto knihy ilustrovat. [U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 83nn.]

Vlastí velkého počtu písařů-malířů byl prostor českomoravskomaďarský. Mnoho z nich pracovalo ve Vídni. Jiní odešli do Porýní a dále od Hamburgu – Altony a Kodaně. Jinými centry byly Berlín, Wroclav, dokonce i Severní Itálie.

Zadavatelé chtěli vlastnit nejnovější verze Hagad v podobě ilustrovaných rukopisů, a také písaři se rádi chopili možnosti využít svých dovedností. Zůstává otázkou, zda v jednotlivých aškenázských společenstvích byly k dispozici předlohy pro textové ilustrace. Fakt, že se ilustrátoři v mnoha případech odvolávali na Amsterdamskou Hagadu, byl dán snad nedostatkem předloh, ale především zálibou v technice mědirytu.

Dnes existuje asi 300–400 ilustrovaných židovských rukopisů z 18. stol. a dá se jen velmi těžko odhadnout, kolik manuskriptů bylo ztraceno. [U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 83nn.] Mnoho rukopisů nese stopy po velmi častém používání, což by mohlo vést k domněnce, že jiné rukopisy byly asi ještě intenzivněji používány a někde nakonec vyhozeny. Avšak na druhé straně byly takové opotřebované rukopisy opatrovány jako cenný majetek. [U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 83nn.]

Neví se vlastně, proč vůbec byla vytvářena tak nákladná díla. Šlo o módu? Později se dělaly mnohem skromnější rukopisy. [U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 83nn.]

Tyto knihy svým výtvarným ztvárněním patří do několika skupin. Prvotním a nejzávažnějším centrem je okruh moravský. Ilustrované Hagady se později malovaly např. také v Jižním Německu, a mají však trochu odlišný charakter. Jiné okruhy více na východě – Slovensko, Maďarsko se zase vyznačují rustikálnějším pojetím. Ikonograficky tyto Hagady spojuje návaznost na Amsterdamskou Hagadu.

Nejstarší rukopis patřící do této skupiny je pravděpodobně Sidur [Sidur je modlitební kniha pro různé svátky v roce.] obsahující na 217 stranách denní modlitby. Byl napsán v roce 1712–1714 Arjem ben Judou Leibem, který pocházel z Třebíče.

Podle E. Schrijvera byl také asi Arje ben Juda Leib z Třebíče první, kdo použil tzv. amsterdamský typ písma. [Jeho rukopisy obsahovaly navíc mědirytiny. Emile G. L. Schrijver. Die von Geldern Haggadah und die Jüdische Buchillustration des 18. Jahrhunderts. Wien 1997, s. 29 – 33. Podle Schrijvera snad měl Arje pracovat ve Vídni.]

Z Čech a Moravy se dále tato móda rozšířila do Jižního Německa, Alsaska a Severního Německa.

Arje ben Jehuda Leib z Třebíče

Židovská komunita v Třebíči patřila k nejstarším, v nichž působili židovští písaři a malíři miniatur.[Schubertová sice uvádí, že komunita je nejstarší, je však otázkou, jestli malíři provozovali své řemeslo tam, či jako mladí odcházeli do učení jinam. Rukopisy, které známe, pochází z velkých měst – především z Vídně. U.Schubert, s.84.] Prvním významným malířem, a jakýmsi „zakladatelem školy“ mohl být Arje ben Jehuda Leib z Třebíče. Bohužel o něm téměř nic nevíme, až na to, že byl syn Elchanana Katze z Třebíče. Vytvořil roku 1712–14 Sidur. [U. Schubert, s. 171.] Tento Sidur byl napsán pro Šimona Wolfa, syna Daniele Oppenheima z Wormsu a jeho choť.

Fol. 84r. slouží jako titulní strana k celku jocerot [kniha bohoslužebných zpěvů] obsažených v Siduru. [Tyto části se mohou vyskytovat i samostatně – viz níže příklady z Židovského muzea v Praze] Je na ní znázorněna orámovaná tabule s titulem, nesená dvěma anděly. Další vznášející se dva andělé nesou korunu. Pod tabulí se nachází viněta s textem: „1714 in der Kaiserstadt Wien“. [Z tohoto nápisu by tedy vyplývalo, že Arje pracoval ve Vídni] Na rozdíl od výše zmíněné úvodní ilustrace vyvedené barevně, je tento list pouze lavírovanou [Z textu Schubertové nevyplývá jednoznačně, zda je míněna černobílá ilustrace. U. Schubert, s. 172] kresbou. Totéž platí i pro titulní stranu ke Slichot (modlitby k novému roku a ke Dni smíření), fol. 133r. Na této straně je též uvedeno jiné datum – 1742. Titulní list k Žalmům (fol. 161r.) je vyveden barevně.

Z ukázky na obr. je patrný jeho propracovaný styl poukazující na důkladné Arjeho školení. Domnívám se, že narozdíl od ostatních autorů náležejících k Moravské písařské škole, jeho ilustrace spadají spíše ke slohu baroknímu než rokokovému. Rozdíl je vidět na celkovém uspořádání kompozice, na přísném dodržování symetrie všech částí. Andělé jsou zachyceni jako celé figury, přičemž jejich pojetí, i co se týče drapérií, vyznívá velmi skulpturálně.

Obr: Sidur, Arje Juda Leib z Třebíče, 1712/14, Titulní strana k části Jocerot. Jewish Theological Seminary, New York, Mic. 9340, fol. 84r. Převzato: U. Schubert, ab. 96.