V Protestantu 6 načrtl J. Gondáš praxi „chval“ v rámci různých charismatických či evangelikálních bohoslužebných shromáždění. Pozoruhodnou obdobu nalezneme ovšem také u římských katolíků. V úvodní části mše se o svátcích a v neděli mimo advent a půst zpívá, popř. recituje tzv. Gloria. Tento mešní text nápadně odpovídá charakteristice chval.
1. Vychází z biblické předlohy. Začáteční verš „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle“ cituje Lukáše 2,14. (Problematičnost překladu pomiňme. Možná právě toto bohoslužebné užití verš tolik zvýraznilo ve vánočním příběhu.)
2. Hlavní náplní je adorace neboli uctívání. „Chválíme tě, velebíme tě, klaníme se ti, oslavujeme tě.“
3. V Gloria se ozývá motiv spásy („ty, který snímáš hříchy světa“) a vděčnosti („Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu.“)
4. Kupí se oslovení a některé pasáže se dvakrát opakují. Dokonce třikrát je rozveden tentýž motiv: //„ty jediný jsi Svatý, ty jediný jsi Pán, ty jediný jsi Svrchovaný.“
5. Po knězově úvodu se ve zpěvu Gloria střídá shromáždění se sborem čili s jakousi „chválící skupinkou“. Ta jakoby vnáší do společenství impuls chvály, na který shromáždění reaguje.
Bylo by jistě zajímavé zkoumat, proč se Gloria poskládalo tak, jak se poskládalo, a jak se dostalo do slavnostní liturgie. Snad můžeme za jeho vznikem tušit podobný zápal jako za dnešními chválami. Nicméně jsou zde i patrné rozdíly:
1. Gloria se celé pronáší v množném čísle. „My, shromážděný a vykoupený lid, tě chválíme.“ Nikoliv „já, spasený jedinec, tě chválím“, kterak lze často zaslechnout ze současných chval.
2. Gloria není ohroženo svévolnou manipulací, je to ustálený liturgický text. Není to však text chladný, nýbrž si díky svému košatému obsahu zachovává určitou vřelost.
Může se tradiční Gloria uplatnit v evangelických shromážděních jako střízlivá forma chval? Pokud ano, pak určitě posílí adorační prvek v našich bohoslužbách. Vztah k Bohu je i citová záležitost a právě Gloria umožňuje rozumně a zároveň i „nezřízeně“ opěvovat velikou Boží lásku a naši naprostou závislost na ní. Nechť se s námi o zkušenosti podělí ti, v jejichž sborech se Gloria při bohoslužbách používá.
P.S. Liturgie východních církví (např. nejrozšířenější liturgie Jana Zlatoústého) neobsahuje Gloria ani podobný text. V úvodní části se střídají různé antifony, založené na žalmech a proložené věroučným zvoláním //„Sláva Otci i Synu i Duchu svatému“ //apod. Zvláštní místo zaujímá tzv. trojsvatá píseň „Svatý Bože, svatý Silný, svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi!