Navrhněte krystalicky průzračný algoritmus, realizujte jej a pozorujte, jak bezchybně a přesně provádí sekvence příkazů. Po nějaké době se začnete neuvěřitelně nudit. Nepatrná chyba v uspořádaném systému pak může působit jako extáze, jako vytržení z předpověditelného, a tedy nudného. Ze zkušenosti s chybou jakožto krásotvorným principem dnes vychází celá řada hudebníků a výtvarníků, kteří ji již neberou jako výjimku, ale jako hlavní tvůrčí prostředek. Přitom není náhodou, že se estetika chyby rozvinula právě v oblasti multimédií, a ne např. v klasické kresbě. Počítač je chladný stroj, který nemá ve zvyku chybovat. Je však možné donutit ho k tomu, aby impotentnost logicky konzistentních systémů překračoval a dělal chyby – tím se z něj náhle stává cosi člověku blízkého.
GlitchArt (glitch je obecně chyba v systému, chyba při výpočtu) jde napříč obrazem i zvukem. Rozrušenou strukturou, které chyba dává novou kvalitu, může být jedna fotografie nebo celý film – může to být jedno zapraskání při nejtišším místě symfonie, ale také celá kompozice sestávající z ruchů, jež vznikají např. při přenosu radiových vln. Nicméně pro GlitchArtovou scénu je charakteristické to, že souvislost korodovaného obrazu i zvuku je obvykle zachována v rámci jednoho celku – chybě v obrazu odpovídá určitý zvuk nebo naopak.
Jedním z mnoha představitelů současné glitch-vizuální scény je Jakub Němeček alias TVProdukt. Kubovu produkci je možné zhlédnout přímo na webu www.tvprodukt.net, nebo na živo na některé z akcí, které spolu s přáteli pořádá v okolí Uherského Hradiště. O sobě a svých tvůrčích postupech Kuba říká: „Nemám talent a ke všemu přistupuji metodou přísně logickou. Přísná metoda sice nemůže talent nahradit, ale člověk má nutkání a touží se nějak vyjádřit. Když řeknu, že nemám talent, tak to nutně neznamená, že nemám žádné estetické cítění. Kreslit samozřejmě neumím, ani tu grafiku na počítači nezvládám. To, co dělám, je dost titěrná práce, často se mi to nevydaří, ale občas mé ‚zkoumání‘ přináší výsledky.“ Na první pohled by se mohlo zdát, že estetika chyby a přísně logická metoda jdou proti sobě, tak tomu ale není. „Glitch je zásadní chyba interpretace dat systémem – je to jakási improvizace počítače. Jak můj přístup, tak postupy, kterými je možné glitche dosáhnout, jsou ale logické. Výsledek je samozřejmě ve většině případů dost těžké odhadnout, ale postupy, které využívám, jsou přesně dané. Jsou to jedničky a nuly, scriptování, chladná záležitost. Nejsem malíř, co jedná impulsivně. Za tu dobu, co bádám na poli narušování elektronických formátů pro uchovávání vizuální informace, už jsem přišel na spoustu různých metod. Titěrnost mé práce spočívá právě ve zkoumání specifik jednotlivých formátů a reakcí na určité typy podnětu. Nikdy přesně nevím, co počítač vykouzlí, takže má práce ve výsledku spočívá v třídění a výsledném zpracování toho, co mi počítač vyrobil. Občas si připadám jako doktor či vědec, co zkouší různé experimentální metody na zvířátkách (samozřejmě obrazně, počítač to nebolí a já mám zvířata rád).“
Ve spojitosti se zvukovou stránkou se Kubovi zatím nepodařilo zcela realizovat jeho představy, a to zejména z toho důvodu, že se dosud neseznámil s hudebníkem, s nímž by měl možnost detailně probrat koncepci produkce. „Ne vždy se dají moje vizualizace uplatnit, a tak si hudbu dost vybírám. Bohužel je to většinou tak, že žádná příprava či domluva s DJem či hudebníkem neproběhne, a tak obvykle vizuální stránkou doháním a podporuji hudbu. Většinou jde spíš o improvizaci a napojení na hudební složku.“
Vizualizace z dílny TVProdukt mohou na někoho působit jako roztříštěná masáž receptorů. Osobně se ale domnívám, že díky GlitchArtu a lidem, kteří se jím zabývají, jsme bohatší o nové a dosud neprozkoumané krajiny digitálního krásna.