Ve čtvrtek 29. května v brněnském Mahenově památníku představovali Jan Šimsa a Ludvík Vaculík knihu své vzájemné korespondence „Vážený pane Mikule“. Besedu příznačně zarámoval Vaculík četbou svých dvou fejetonů. „Pokus o jiný žánr“ z 28. října 1978 byl silný, protože osvobodivý, již tehdy. Po čtvrtině století se ukázalo, že takovým zůstal: „Ale pro případ, že přeci zvítězíme“… Lze dnes přejít taková slova? Je ovšem třeba aspoň tušit tehdejší tíhu, a tedy i pokusit se pochopit tíhu dnešní, jež z nich vyplývá.
Druhým fejetonem bylo letošní „Jaro je tady“. Autor ujíždí svých pětadvacet kilometrů jist si, že nezapomene slova, jejichž význam zjistí doma v latinsko-českém slovníku, a to „Jsou (nakonec, vůbec) jisté meze“.
Opravdu nezapomeneme?
3. 6. 2003