Kdyby měl být Bůh, Proč jsou v životě války a přírodní katastrofy? Proč se rodí postižené děti, proč trpí nevinní? Je snad Bůh cynik?
Věřím, že Bůh není cynik, že je opakem cynismu, jak říká Jan – „Bůh láska jest“.
Bůh miloval a miluje svět. A když se člověk na ten svět podívá, na ty dějiny plné krve a násilí, na současnost, která se jeví jako nepolepšitelnost, tak musíš uznat tohle milovat, to je takticky fuška, to je umění, to je výkon!
Bůh není cynik, naopak je Věrný ve svém milování. Problém je v tom, že cynik je člověk.
Od počátku je člověk ve stvořeni výjimečný. Jako jediný má možnost jednat i proti Bohu. Všechno funguje, jak bylo určeno. Slunce zapadá a měsíc vychází, po jaru přichází léto, moře se nevylévá z břehů, řeky pramení a ústí, rostliny a zvěř zůstávají v rámci svého řádu. Jenom ten jediný, člověk, může jednat i proti Bohu. „Netrhej“ a člověk trhá, „nezabíjej“ a člověk zabít, „nesmilni“ a Sodoma-Gomora. „Neměj jiných bohů přede mnou“ a člověk se klaní kdejaké hovadině, hlavně pak před kdejakým hovadem.
V této možnosti jednat proti Bohu se vkrádá do dokonalého nedokonalost, neštěstí a zlo. Člověk ohrožuje sebe i ostatní spolustvořence. Když Kain zabil, tak neřekl: „Bože, tys mi zabil brachu.“ Neřekl „Bože, tys mu ji ale dal“. Ví dobře, že ho zabil sám, proti Boží vůli. To my jsme si zvykli myslet, že násilí, války a všechny naše hrůzy jsou Božím dílem_ Nevím, jak jsme na to přišli, asi to nějak pomáhá našemu svědomí nebo co. Války jsou proto, že’ jsou cyničtí lidé a ne proto, že je cynický Bůh.
V Kristu nám vyjevil Bůh svou podstatu. Lidé volali: „Sestup z kříže a uvěříme!“ Ale nesestoupil. Poprava proběhla bez zázračného zásahu. Až vzkříšení je Boží triumf. Kristus byl vydán na pospas cynickým lidem, křesťané byli předhazováni lvům, kohokoli z nás může oddělat terorista, mnoho vzácných lidí zemřelo v nacistických a komunistických věznicích. Důsledky lidského cynismu a odcizení od Boha jsou hrůzné. Bůh je však nekoriguje svými zázračnými zákroky. Bůh nám nezaručuje, že budeme žít dlouho, spíše nám dává možnost účastnit se v životě, třeba krátkém, jeho lásky – a tak již teď přecházet ze smrti do života.
Na světě je mnoho utrpení. Mnohému nerozumím a ptám se: jak je to možné? Bože, proč?
Myslím, že takto má být. Nikde není dáno, že musím všemu rozumět. Ale ptám se, třeba zoufale: Proč? Utrpení svému i utrpení jiných rozumět nemusím, možná ani nemohu. Ani Ježíš nerozuměl. Ale ptal se. „Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Za kratičký čas se mu dostalo odpovědi, ale v tu cvik nejtěžší nerozuměl a ptal se.
V knize Jobově se snaží dva přátelé trpícího Joba vyluštit tu záhadu, proč Job, spravedlivý člověk, asi trpí. Ty dvě zbožné vosy pohořely právě pro své vysvětlování Jobova utrpení Nepokoušejme se tedy ani my utrpení zdůvodňovat a vysvětlovat. Naléhavě se ptejme: Proč?
A Bůh říká: „Posečkej ještě maličko a porozumíš.“