Co bude s Klinikou?

Před týdnem se objevila na veřejnosti zpráva, že budovu v Jeseniově 60, která je stále obsazená kolektivem Kliniky, přebírá do vlastnictví Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). Informace vyvolala vítězoslavné skotačení bojovníků proti neomarxismu, smutek ve tvářích podporovatelů autonomního centra, ale také řadu nejasností a otázek. Dobrá příležitost pokusit se vyjasnit současnou situaci, ale také si shrnout, jak to momentálně vypadá přímo na Klinice.

Jak došlo k převodu

Člověk nemusí být investigativní novinářkou, aby rozpoznal, že převod budovy z Úřadu ze zastupování státu ve věcech majetkových neprobíhal zcela standardní cestou a hlavní motivací zde jistě nebylo pohodlí státních úředníků. (https://www.respekt.cz/spolecnost/ano-nechce-kliniku) Přestože pražský magistrát o budovu projevil několikrát zájem a v prvních dvou kolech se o ni nepřihlásila žádná státní instituce, ÚZSVM ji navzdory zvyklostem nabídl ještě po třetí. Transakce navíc neprošla přes Vládní dislokační komisi a byla do poslední chvíle úzkostlivě tajena. Na otázku, zda SŽDC připravuje nějaký projekt pro budovu v Jeseniově, podanou podle zákona 106, odpověděl úřad, že nikoli. Posléze se ze své příkladně kryptické komunikace s občany vykroutil s tím, že zatím byla budova pouze převedena a projekt se připravovat teprve začne. Co se týče projektu, jeho podoba je zatím opravdu ve hvězdách. Nejdříve se prý mělo chystat zdravotnické zařízení pro zaměstnance, nyní zase administrativní budova. SŽDC má přitom minimálně 1500 budov, které dříve patřily Českým drahám (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1827038-nadrazi-na-pochodu-ceske-drahy-prichazeji-o-1500-budov) a úředníky plánovalo posílat právě do některých z nich (http://www.denik.cz/ekonomika/sprava-zeleznic-chce-do-prazdnych-nadrazi-stehovat-urady-20160313.html). Tento výčet nestandardních postupů a nepřesvědčivých argumentů nemá být další lkavá píseň o fungování českých státních úřadů, ale spíše doklad, že za převedením budovy stály mnohem spíše politické než proklamované praktické cíle a je třeba k němu tak také přistupovat.

Co převod znamená pro autonomní centrum?

Když v pátek (14. 10.) přišli úředníci z ÚZSVM a SŽDC podle svých slov oficiálně převzít budovu, sjeli se po dlouhé době ke Klinice novináři všech možných médií v očekávání vyklízení squatterů či alespoň nějakého konfliktu. Nakonec se udála pouze menší taškařice s nefunkčními klíči a formální převzetí bylo jaksi zvenčí prohlášeno za úspěšně ukončené. Zcela jisté není do budoucna vůbec nic, ale vypadá to, že k vyklizení Kliniky v nejbližší době nedojde. Stále probíhá soudní spor mezi členkou kolektivu, na kterou byla napsána smlouva a ÚZSVM a policie už jednou odmítla předjímat jeho rozhodnutí. Zdá se tedy, že si SŽDC počká na rozsudek a pak nechá budovu vyklidit. První stání by mělo proběhnout v lednu, ale k rozsudku to může trvat ještě pár měsíců, takže se může stát, že do té doby bude komunitní zahrada u Kliniky bude ještě jednou oseta a třeba i sklizena.

Největším problémem převodu je každopádně (pravděpodobně záměrné) znemožnění plánu, podle kterého měla být budova převedena na magistrát a snad alespoň dočasně nabídnuta kolektivu Kliniky nebo sloužit jako neziskový dům.

Vzhledem k to mu, že vedení SŽDC nereaguje na výzvy kolektivu k jednání, dá se čekat, že se pokusí najít možnosti k nejtvrdšímu možnému postupu. S jistotou lze ale říci, že kolektiv Kliniky se vzdávat nebude. V situacích, které se zdály bezvýchodné, už byl mnohokrát a zatím se je vždy podařilo přestát. Pokud chce navíc SŽDC dělat v budově opravdu administrativní centrum, bude nutná změna územního plánu, která trvá minimálně dva roky a do té doby by neměl budovu jak využít.

Co se děje na Klinice?

Důležitější, než kdo vlastní papíry od Kliniky, je stále to, kdo ji obývá a co se v ní děje. To je ostatně také důležitý bod poselství celého projektu. Klinika zanedlouho oslaví druhé výročí od svého obsazení a v prekérní situaci už byla mnohokrát nebo spíš téměř neustále. Přesto se ale stále daří dost jasně ukazovat, že pro dům v Jeseniově už není třeba hledat využití, protože ho dávno má. Se začátkem semestru se rozjely již tradiční jazykové kurzy, které mají nejen pomoci zlepšit účastníkům jejich jazykové schopnosti, ale také prakticky zakusit myšlenku sdílení mimo tržní systém. Vše totiž probíhá zdarma. Kromě řady kulturních akcí probíhá otevřený seminář s Terezou Virtovou a Arnoštem Novákem, který se zabývá právě sdílením (https://www.facebook.com/events/1758971097705115/), řada přednášek o nacionalismu připravovaná Iniciativou Ne Rasismu, ale také úvod do buněčné biologie s Janem Trnkou. Novinkou je lidová kuchyně, odehrávající se každý pondělní večer. Tam se mohou u veganského jídla setkat příznivci Kliniky, sousedé ze Žižkova i lidé bez domova. Zásadním úspěchem je každodenní fungování rodičovského klubu Mamatata, v rámci kterého si rodiče vzájemně hlídají své děti. Projekt ukazuje, že Klinika není fenoménem omezeným na určitou věkovou a subkulturní skupinu.

Lze změnit společnost skrze jeden dům?

Občas si kladu otázku, zda plýtvat silami a energií na záchranu jednoho domu, když se zdá, že se česká společnost stává firmou na výrobu xenofobie a autoritářství v oligarchických otěžích. Nedělám si iluze. Lokální zápasy mají lokální dosah, navzdory silné medializaci. Přesto jsem však přesvědčený, že udržet Kliniku je zásadní a že tento dům je stále něčím víc, než jen alternativním kulturním centrem.

Proto je zásadní nenechat se strhnout dílčími otázkami vlastnických převodů a šermování předpisy, ale interpretovat širší politický dosah ideálů, které se ve squattingu konkretizují. Ukazovat zbytku společnosti, že tu nejde jen o žabomyší války mezi aktivisty a úřady, ale o boje, které se mohou týkat každého. Např. neomezené soukromé vlastnictví není pilířem fungující společnosti, ale problémem; faktorem, který hodnoty nechrání, ale ničí. Vědí to squatteři, ale týká se to i běžných obyvatel (nejen) Prahy, kteří bydlí ve zdražujících se podnájmech a čelí developerským aktivitám.

Tím nejjasnějším a asi i nejzásadnějším poselstvím ovšem je, že podíl na rozhodování o podobě města mají mít lidé, kteří v něm žijí.

Zdá se, že Klinika může fungovat ještě nějakou dobu. Klinika je otevřená každému, kdo se v základních obrysech shoduje s jejími ideovými východisky (http://klinika.451.cz/2015/02/k-cemu-se-hlasime-na-cem-stoji-klinika/). Čím lépe se nám ji podaří naplnit životem a formulovat význam toho, co se v ní odehrává, tím větší je naděje, že se ji podaří i ubránit.

Psáno pro A2larm.