Chci v prvé řadě poděkovat Pavlu Keřkovskému za výtečný článek v Protestantu č. 1 (s podotknutím, že termín homo sovieticus prosadil ve své exilové publicistice spisovatel a vědec Alexandr Zinovjev). Dovolím si ale dvě malé připomínky.
Jedna je marginální, leč klíčová: jistěže se roku 1940 „Evropa rozpadla pod údery nacismu“, jenže… jenže pod údery stalinismu mezitím došlo k sovětské anexi části Finska, celého Pobaltí, části Rumunska, o Polsku ani nemluvě. To je také Evropa. Podle plánů generálního štábu mohla či měla dojít Rudá armáda v létě 1941 v případě horečně připravovaného útoku na Německo a jím zabraná území až na západ od Plzně. Na masakry civilního obyvatelstva by se nehledělo: východní Polsko by mohlo vyprávět! Ale to Pavel Keřkovský všechno ví.
V té druhé reaguji na pasáž o vydávání Mistra a Markéty a na závěr, že „zázraky se stávaly i v normalizovaném Československu“. Stávaly, ale ne v tomto případě. Román vyšel v Klubu čtenářů na rozhraní 1968 a 1969 čili ještě před normalizací. Byl totiž potajmu přeložen z necenzurované verze, která byla vydána v NSR zásluhou ruského literárního exilu (v SSSR vyzmizíkovaná místa byla vysázena kurzívou) – a to domácím dohlížitelům naštěstí ušlo. Nerozumím ani formulaci, že cenzurovaná verze knihy vyšla „až po čtyřiceti letech v časopise Moskva na přelomu 1966 a 1967“: vždyť v roce 1926 neměl Bulgakov napsáno ještě ani písmenko a psal pod různými pseudonymy! To však jsou jen chybičky a chybičkovat je lidské. Ještě jednou děkuji za článek!
Váš Vladimír Novotný