Chutně a hutně 6/2005

Víc než jen češtinářkou a jazykovou poradkyní byla Marie Hofmanová, která se narodila 4. června 1907 v Nymburce. Od studentských let byla členkou studentského křesťanského hnutí v Akademické Ymce. Věnovala se zvláště dětem a mládeži. Stala se učitelkou na základní škole. V určitých letech musela dojíždět učit do vzdálených vesnic. Jako výborná češtinářka se v letech 1961–1984 podílela na práci starozákonní překladatelské komise při ekumenickém překladu bible. Na zasedání synodu ČCE 20. až 22. října 1977 vystoupila veřejně na obranu signatářů Charty 77 a ukázala na zásadní ráz zápasu o lidská a občanská práva. Nezaložila sama rodinu, ale protože se věnovala dětem a mládeži nad rámec svých povinností, vzpomínají na ni vděčně dodnes, mezi nimi Romové, jimž věnovala v jejich dětském věku zvláštní pozornost. Dobrou přítelkyní a rádkyní byla i dospělým. Zemřela před deseti lety, 23. prosince 1995.

Pod titulem Zmoudření dona Magora přinesl Rozhlas č. 23 rozhovor Josefa Mlejnka s Ivanem Martinem Jirousem. V úvodu Magor objasňuje svou tezi, že básně se mají číst jako telefonní seznam. „Nesnáším přednašeče jako například Radovan Lukavský, kteří vše osmyslují a ozřejmují. To mi úplně trhá vnitřnosti.“ Kdo poslouchal autorské čtení Jiřího Šimsy v Café baru Řehoře Samsy 16. května, mohl tuto telefonní oproštěnost ocenit.

„Za kázání, které jsem pronesl 1. ledna 1993, v první den založení České republiky, ve svatovítské katedrále, jsem od státu nedostal zaplaceno. Bylo projevem mé svobodné vůle a poznání, ke kterému jsem o situaci v zemi po rozpadu společného státu došel. Kázal jsem na biblický text a snažil jsem se vyložit jeho poselství do tehdejší situace.“ Praha, 27. května 2005. Těmito slovy Jakub S. Trojan dementuje informaci z Hutně a chutně v Protestantu 5/2005, kde jsme citovali I. Štampacha v LtN č. 18: „Když Jakub Trojan 1. ledna 1993 ve svatovítské katedrále tepal politiky a úředníky právě vznikajícího státu, bylo to k jejich užitku. Tehdy za to dostal od státu zaplaceno.“ Za tradování dezinformace se omlouváme. Kdo všechno z ostatních účastníků tehdejší ekumenické bohoslužby byl na státní výplatní listině, se příležitostně pokusíme zjistit.

„Kdy a do jaké míry se má člověk podřizovat moci, jež je mu právně a ústavně nadřízená a nadřazená – to je otázka i dnes živá, a to v celé společnosti, nejen ve společenství církevním,“ reaguje Milan Balabán na způsob, jakým prezentoval Tomáš Halík v televizním pořadu o největšího Čecha svého „mandanta“ Jana Husa. Upozorňuje, že Halík sice zdůraznil Husovu „jednotu učení a života“, ale vyhnul se ústřednímu Husovu teologickému tématu, zápasu s mocí světskou i církevní: „Vlastní Husovou záležitostí je pravda a její zastávání, kategoriální zotazníkování mocí a pravomocí, i těch nejvyšších, i těch církevní tradicí nejzdůvodňovanějších.“ (ET–KJ č. 20)

Počátkem května 1575 zveřejnili čeští protestanté společně Českou konfesi. Připomíná to pamětní deska na Malostranském náměstí a píseň 244 v Evangelickém zpěvníku.

26. červen vyhlásila OSN v roce 1997 jako Den obětí mučení. Amnesty international i ACAT (Křesťané proti mučení) pořádají podpisové a informační akce. V Praze budou hosty bohoslužeb u evangelického Salvátora v 9.30.