9/1995

Rusko a Evropa

Za nynějšího tápání jak Ruska samotného, tak našeho nahlížení na ně, je cenný každý podnět, který vede k lepšímu poznání věci. Studie Pavla Bočka „Stát a církev v Rusku na přelomu 15. a 16. století“ (Spisy MU v Brně, FF 1995) připomíná okolnosti, jež obvykle z běžné představy o zemi na východě našeho kontinentu vypadávají.

Na sklonku 15. století stálo Rusko na rozcestí. Po pádu byzantské říše a po svržení tatarského jha zde přišly ke slovu tendence, jež v mnohém odpovídaly proudům tvořícím náplň dějin evropského Západu. Uprostřed ruské společnosti došlo k prvé výměně názorů.

Mlčet v čase milosti

Před dvěma týdny zemřel můj otec, farář a synodní senior ČCE, Miloslav Hájek. Zazněly proslovy na pohřbu, budou se psát nekrology, možná si někdo pospíší i se zásadní kritikou jeho teologie. Chci taky něco říci. Je to sice zvláštní a ne zrovna snadné, psát tak brzy o tatínkovi jako o někom, kdo byl a není, ale cítím to jako svou povinnost vůči němu – a nakonec i vůči církvi.

Co je legenda?

V zajímavých a podnětných odpovědích na provokativní otázky Miloše Rejchrta mne zamrzela větička Pavla Švandy, vzdělaného literárního kritika a spisovatele, s nímž jsem se setkal jako skladník se skladníkem ve skladu chemikálií: Už zase jsme si namluvili, že jsme dobyli epochálního vítězství ve stylu prvorepublikánských osvobozeneckých legend (Protestant 7/95, s. 16).

Hutně a chutně 9/1995

Respekt č. 41 přinesl rozhovor s brněnskou socioložkou Hanou Librovou (viz Protestant 1/94). Vedle mnoha zajímavých postřehů objevilo se zde i doporučení mládeži, toužící po duchovním zakotvení: „Kdyby mladí lidé hledali trpělivě, zjistili by, že mnozí mladí křesťanští duchovní jsou jiní, než většina těch starších, jejichž zorný úhel nemohou přijmout.“ Tak pane kolego – mlád či starší?

Kázání Tomáše Trusiny

Evangelium podle Matouše 8,28–34

Jsou na světě a v životě místa beznadějně ponurá: místa pekelného zoufalství; chvíle a události nesmírně nestvůrné: osudy lidí, kteří nepoznali přívětivost rodinného zázemí, zážitky národů, vystavených nepřátelské zběsilosti, činy okázale předvádějící, že zlo, násilí, zášť a lež – a především vzpoura proti Bohu – jsou tou nejlepší životní výbavou.