Antropolog Michal Pavlásek, který se zabývá mimo jiné problematikou menšin v prostoru jihovýchodní Evropy, se vydal do terénu, který z pochopitelných důvodů zajímá i nás: v nové knize totiž čtenáře seznamuje se životem ve vesnici Veliké Srediště (srbsky Veliko Središte), kde jsou jednou z výrazných etnokulturních skupin čeští evangelíci.
Dosavadní stav poznání života obnovené Jednoty bratrské byl na sklonku loňského roku obohacen další knihou z pera Edity Štěříkové. Tentokrát se známá badatelka dějin pobělohorské náboženské emigrace zaměřila na významné ženy Ochranovské Jednoty.
Během těch čtyřiceti let, co jsem farářem, jsem si v určitou chvíli uvědomil: Píseň po kázání je dost možná nejdůležitějším okamžikem bohoslužeb. Nebyl to poznatek, který vzešel z nějaké liturgické či dogmatické úvahy, ale ze samotného psaní kázání.
Charakteristickou součástí biblického jazyka (a možná, že lidského mluvení vůbec), je vytrvalost, s níž se v něm opakuje motiv protikladných párů.
20. června pronesl bývalý protestantský farář a současný spolkový prezident Joachim Gauck projev u příležitosti Dne připomínky obětí útěků a vyhánění. Plasticky připomenul, jak se debata proměňovala:
Viktorko bláznivá u splavu našich dnů
v úlu tvé hrudi teplá píseň šumí
kdejakou větu si dnes v rytmus rozemnu
a zhnětu ve výkřik jak dítě křičet umí
Do smolné knihy hříchů čas náš si píše dění
Viktorko posedlá jak proděravěla
tvá suknice hvězdami roztržení
kam fantaz odvedl tvou tvář z podčela
V první polovině září poletí Divoké husy podat pomocné křídlo neziskové organizaci Denní centrum Barevný svět, o. p. s., která od roku 2005 poskytuje sociální služby pro osoby s mentálním a kombinovaným postižením. Provozuje denní stacionář, který plní i poslání odlehčovací péče pro rodinné příslušníky klientů.