7/2006

Evangelické písmáctví – živá tradice, nebo nálepka ze setrvačnosti?

Každé společenství potřebuje tradice. Tradice se pak potřebuje projevovat nejen živým působením dovnitř společenství, ale také srozumitelnými „nálepkami“ navenek. Aby bylo všem zřejmé, kdo je kdo. Doba vyhroceného, nezřídka bojovného konfesního rozlišování je alespoň u nás pryč. A globalizace přeje spíše uniformitě než různorodosti. Je jiný čas.

Tradice nebo nálepka?

Co je Evropě vlastní

Václav Bělohradský (Soumrak multikulturalismu, Salon, Právo 15. 6. 2006) uvažuje o zpátečním pochodu, na který se vydal Západ (a české země) po pádu komunismu, o preventivním nepřátelství ke komunikaci mezi lidmi, která by mohla vést k uznání významu krajiny, stylů života, míst a tradic, a o rozporech, jimiž trpí multikulturalismus.

Za Jiřím Miloslavem Parouskem

Nekonečný letní seriál, kdo a s kým bude této zemi vládnout, rozčeřil na konci srpna překvapivý díl: předseda lidovců upekl s předsedou socialistů koalici, podporovanou komunisty. Ač už bylo dojednáno rozdělení ministerských křesel i konkrétní body programu, roduverní lidovci se vzbouřili a předseda rezignoval.

Hutně a chutně 7/2006

Do Protestantovy diskuse o antikomunismu se zapojil i Václav Bělohradský: „Celý život jsem patřil ke kritikům komunismu, můj odpor k této myšlenkové soustavě a politickému systému byl také důvodem mé emigrace. Nicméně s dnešním ‚postkomunistickým antikomunismem‘, s mladofrontním diskurzem, s honičkou na českého komunistu nechci mít nic společného.