6/2015

rozhovor s Peterem Morée

Peter C. A. Morée je církevní historik a teolog, působí na Katedře církevních dějin ETF UK. Zabývá se mimo jiné vztahem náboženství a moderních ideologií, zvlášť pak nacionalismu a komunismu.

Před časem jsem se zařekl, že Miloše Zemana budu raději ignorovat. Dokonce i když se vyjádřil k tématu, kterým se v poslední době intenzivně zabývám – to když prohlásil, že jsme „příliš benevolentní k bláznům“ – říkal jsem si, že to nemá smysl. Nakonec ale musím. Pan prezident chtěl beztak asi otevřít diskuzi.

Mi 6,8

Vážené shromáždění, milí přátelé, ve své ranní pobožnosti chci vycházet ze slov proroka Micheáše, 6. kapitola, verš 8 v překladu Martina Luthera:

„Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako host, nebudete mu škodit. Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého“ (Lev 19,33) – tímto biblickým veršem z tzv. zákona svatosti se v Německu často zdůvodňuje církevní azyl.

Hus se nepovažoval za výjimečný případ. Věděl o dalších, kteří usilovali o reformu církve. Proto si vážil dlouholetého přítele Jeronýma Pražského, který byl později popraven v Kostnici stejně potupným způsobem.

Výtvarné umění ve službách Dnů víry

Jako první příspěvek k tématu dialog abrahámovských náboženství v současnosti představujeme článek Saliha Yilmaze, generálního sekretáře a místopředsedy občanského sdružení Mozaiky o. s. Platform Dialog, které za jeden z hlavních bodů své činnosti pokládá právě setkávání lidí různého vyznání a opírá se přitom o islámskou tradici.

23. května proběhlo na území Irska referendum, které umožnilo dvěma osobám stejného pohlaví uzavřít manželství. Vzhledem k tomu, že Irsko je tradičně katolická země, mohou výsledky hlasování působit překvapivě.

Zdá se, že v České republice je pravicový extrémismus na ústupu. Lidé jako Adam B. Bartoš nebo Tomáš Vandas přestali být zajímaví. Jako by se zároveň trochu přestali snažit. Policie si naopak dělá starosti s levicovým extremismem.

Ve slavném zlomku B 91 z díla efezského myslitele Hérakleita se píše: „Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky.“ Tato věta zdá se shrnovat zkušenost neopakovatelnosti života. Zkušenost výjimečnosti a nenahraditelnosti každého okamžiku, každého setkání, každé vteřiny existence. Všechno co se děje, okamžitě uplývá a nikdy se už nevrací ve stejné podobě.