5/2003

Ukřižuj ho!

Následující článek otiskly Občanské noviny, příl. Literárních novin 28. 4. 2003. Rozhodli jsme se zpřístupnit ho i čtenářům Protestanta, nebo reaguje na prohlášení SpEKu ohledně prezidentských milostí z ledna tr. (viz Protestant č. 1). Původnímu vydavateli děkujeme za laskavé svolení.

O duši

Následující dvojprogram o duši začal svým povzdechem nad ekumenickým překladem P. P. Payne, nad jehož textem se rozproudila v redakci tak živá debata, že jsme požádali jejího hlavního aktéra o reakci. Jakkoli jde o téma subtilní, přece se v něm odráží cosi z nouze i ducha doby, budeme tedy vděčni za další reakce.

Písmo bez duše

Je jako tělo bez duše

Potřebujeme herdu do zad

SOS – „zachraňte naše duše“ se volalo vždycky, když šlo o život. A ono také jde o život, když se mluví o duši, alespoň tak tomu často bývalo, pokud se duší nezačalo označovat „něco“ uvnitř člověka, co bylo považováno za nesmrtelné, sídlo rozumu, spojnici k věčnosti a věčným pravdám. Tělo se s tím mohlo hádat a vymlouvat se, že ono by to nedělalo, kdyby duše jen trochu chtěla.

Rádl a sudetoněmecké kontexty

Na rádlovské konferenci mě kromě příspěvku Hejdánkova a Löwensteinova zaujala zejména historička Eva Hahnová. Rozebrala knihu „Válka Čechů s Němci“ z hlediska jejího přijetí. Například K. Kroftu velice podráždila (Krofta: „…smutné vysvědčení o autorově soudnosti“). Ve zpolitizovaném prostředí vyhnaných českých Němců, tzv. sudetoněmeckém, je až do dneška velmi oceňována.

Hutně a chutně 5/2003

„Ježíš nás učí, že když člověk vnějšně tratí, vnitřně získává. Že je důležité, co máme v srdci, a toto umět ve druhém probouzet. Že slovo, za které ručíme, je silné. Že nejsou hranice mezi lidmi – každý má svoji důstojnost… Ale přece jen hlavním poselstvím je jeho svoboda. Vůči vlastní pověsti, osobním preferencím, díkům, uznání.

Důkaz pravého náboženství

Když z temné jeskyně, jež v podzemí kdes leží,
se ponenáhlu výš a výš prodírá stěží,
kdo dlouho uzavřen byl v černých temnotách
a nyní, napůl venku, jen zdálky spatří práh

to světlo nejasné, snad východ slibující,
neví zda svítá den – neb je to večer tmící.
Tak z nevědomí já, v němž pohanský je klam,