5/1996

Slyš, Izraeli, Hospodin, náš Bůh, Bůh jeden.

Deuteronomium 6,4

Omlouvám se tímto bratru Milíči Kaštánkovi za to, že jsem jeho dopis – jakkoli jsem nadále přesvědčen, že o tvrzeních v něm obsažených by se dalo s úspěchem pochybovat – označil za paranoický blábol (Protestant 8/95 – pozn. red.). Byla to reakce na to, že mne ve svém dopise obvinil z účelového a nepoctivého jednání a nechal jsem se strhnout k výrazu, který se ho dotkl.

rozhovor se Zdeňkem Kotrlým

V sociální demokracii vznikla před časem „křesťanská platforma“. Jaký okruh lidí ji tvoří?

(Ad Peter Morée, Rozkol?, Protestant 3/96)

Jednou z nejnebezpečnějších lidských vlastností, ne-li vůbec tou nejhorší ze všech, je odpradávna závist. Je to „hnis v kostech“, říká jedno starozákonní přísloví a naznačuje tak, že tu máme co do činění s mocí rozkladnou, bolestivou a smrtící.

Těsně za Filipem, druhým kazatelem efezského sboru, seděl v bílé tunice jakýsi Petr, známý flétnista a jeden z nejlepších zpěváků Achaje. Prohlížel si hustě popsaný svitek a liboval si, že písně mají správný rytmus a spád. „To by se dalo dobře zpívat,“ pomyslel si a nahlas řekl: „Škoda, že Jan nikde nepoznamenal, podle jakého nápěvu a jak rychle se to má zpívat.

(Protestant 10/95 a 1/96)

Jazykovědec Milan Jelínek doporučil v Jazykovém zákampí Lidových novin psát názvy všech církví se začátečním velkým písmenem. Dosud bylo zvykem psát římskokatolická a českobratrská evangelická s písmenem malým, čehož se v Protestantu zatím držíme i nadále.