4/1997

Kázání Tomáše Trusiny

Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálená asi tři hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim Ježíš a šel s nimi. Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. Řekl jim: „O čem to spolu rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku.

Pozdní syn království

V nakladatelství Triáda (U Klavírky 7, 150 00 Praha 5) péčí Roberta Krumphanzla vyšla koncem roku 1996 kniha próz Pavla Rejchrta, teologa solitéra. Po třiceti letech psaní je to sice debut poněkud opožděný, pro zájemce o těkavě zahuštěné myšlenky tohoto „evangelického jezevce“ (láskyplný výraz jeho bratra Miloše) však velmi vítaný.

Dvojitá čínská deprese

narostla na Zelený čtvrtek. Nejprve v LN dočetl jsem se, že vicepresident Al Gore normalizoval v Pekingu americkočínské vztahy (LN 27. 3. – Boeing vítězí nad disentem). A jako při každé správné normalizaci s komunisty, první co vzalo za své, byla solidarita s místními vězněnými.

Samofinancování = věrohodnost

Předem: Nejsem odpůrce samofinancování církve. Nejsem ani jeho jednoznačný zastánce. Spíš se v tom všem snažím vyznat. Štvou mne přitom jak povznesené řeči o tom, že ten zájem o finanční zajištění církve je projevem ustrašené nedověry, tak články, které kladou rovnítko mezi přijímání státní dotace a zpronevěru na evangeliu a nevěrohodnost církve. K tomu několik poznámek:

Hutně a chutně 4/1997

Dvacet let po jeho smrti, v roce, kdy by se dožil devadesátky, o něm víme velmi málo, možná ještě méně než v dobách normalizačního vytěsňování, povzdechl si v úvodu svého sloupku Patočka dnes, zítra Miroslav Petříček jr. v LtN 10/97.