Svoboden zajisté jsa ode všech, všechněm sebe samého ve službu jsem vydal, abych mnohé získal. A učiněn jsem Židům jako Žid, abych Židy získal; těm, kteříž pod zákonem jsou, jako bych pod zákonem byl, abych ty, kteříž pod zákonem jsou, získal. Těm, kteříž jsou bez zákona, jako bych bez zákona byl, (nejsa bez zákona Bohu, ale jsa pod zákonem Kristu,) abych získal ty, kteříž jsou bez zákona.
K základu života, k Bohu, se dostáváme nejblíže tam, kde vstupujeme do vztahu k druhému člověku, kde vycházíme ze sebe a otevíráme se lidskému „protějšku“, ať už jako dávající nebo obdarovaní.
rozhovor se Sváťou Karáskem
(ukázka z připravované knihy)
Mluvíš o ďáblu a démonii, a přitom tyto pojmy nechceš nijak lokalizovat či konkretizovat. Má to pak nějakou relevanci?
Nemlčme!
V neděli 15. února byla ve Vrchlabí zabita romská žena, matka čtyř dětí. Tato vražda je dalším článkem v řetězu rasistických útoků. Od roku 1990 jim padlo za oběť jedenáct romských spoluobčanů, turecký státní příslušník a súdánský student. Řada dalších byla zmrzačena či vážně zraněna.
Po protestu proti iniciativě „30 dní modliteb za islámský svět“ mně byla položena otázka, zda bych mohl blíže specifikovat svou představu křesťanské misie mezi muslimy a muslimského džihádu a zda nedávám obě tyto skutečnosti sobě na roveň.
Považuji za nutné oddělit od sebe dvě věci:
1. křesťanskou misii jako vnitřní záležitost křesťanů
V roce 1992 mě pozvaly československy myslící organizace, abych před velkým shromážděním promluvil na téma „Evropský význam 28. října“. Po slavnosti mne oslovil mladý muž a protestoval, že jsem pominul Moravu jako svébytné etnikum. Půjčil jsem mu svůj projev, aby mi ukázal, kde jsem tak učinil.
Dopis do Ženevy 1948 zůstane jedním z těch dokumentů našich dějin, které odkrývají to podstatné, oč v nich šlo. Po padesáti letech máme možnost porovnat pozdější představy s úsudky, úzkostmi i nadějemi současníka. A to je neobyčejně cenná příležitost, jak se dobrat odpovědi na otázku, co nám tato událost říká dnes.
„Na počátku byl Masox“, „Hašek je Bůh“ a Smetana napsal hudbu k reklamě na projímadlo. To je asi všechno, co zbylo z křesťanství a kultury v hlavě průměrného Čecha. A o průměr by nám mělo jít především, že? Průměrný volič a konzument přece světí cestu kamkoli, třeba do pekel i do toho hajzlu… – ale se srdíčkem!
„… jsme-li ochotni si přiznat, že vrchlabská brutální vražda padá i na nás, pak možná euforie minulého týdne dodá energii naší odvaze stát proti bujícímu rasismu, proti oné zákeřné přesile, a bránit proti ní naše spoluobčany stejně vášnivě, jako Bůh Hašek bránil naši svatyni během olympijského zápolení,“ napsal v ohlédnutí za „olympijským“ týdnem (v Čechách zarámovaným zmnoženým rasistickým nás
To ticho, co chodí po špičkách
je bez nohou
dlaněmi mi přikrývá oči
zezadu
teskno se mi dívá na jeho pahýly
a přece konejší
kolíbá a zpívá svou neslyšnou píseň.
31. 1. 1996
A doufali-li jsme nadarmo
kdo vrátí nám ztracený čas
i uplynutí do Léthé básně této
i po oknech naší duše malující mráz?