(24. 3. 1992, F 1, 23.00)
Michal moderátor přivítal ve 23.00 diváky u obrazovky slovy, že neuslyší na titulní otázku vyčerpávající odpovědi, neboť půjde spíš o rozkrývání problému, který se za úvodní otázkou skrývá. Začátek slibný, pokračování už méně. Proč se totiž bavit tak dlouho o tom, že tato otázka provází člověka od (jeho) nepaměti? Proč tuto otázku hájit – proč ji raději nezpochybnit a neukázat, že v tradiční podobě a vázána na povrchní představu, jsoucího“ nikam nevede?
Lidové noviny ze 14. března byly plné „našich“ témat. Velký článek „Je to vůbec ještě Berlín?“ s podtitulem ‚Českobratrské idylka uprostřed 20. století vzpomíná na české exulanty z doby vlády Karla VI. (1711–40), kdy vrcholila doba temna. Uprchlíci se uchýlili na několik míst ve Slezsku a Horní Lužici, později se dostali dál, do Pruska. Přímo v Berlíně vznikly celé české osady: Česko Valašsko, Krásná Hora (Schöneberg), Nowawes u Postupimi a další. V r. 1737 vznikla nová osada Český Rixdorf, která se později stala součástí Západního Berlína.
Pročež jako člověk opatrný, jenžto neví, za kterým křem na něho náhlá smrt čeká, sestavuji tuto ještě, pokud možná, svou poslední vůli:
Academia, Praha 1990
K besedě o školství 11. 4. 1992 se sešly Eliška Novotná z pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, Marie Kalábová, pracovnice ministerstva školství (a ředitelka Evangelické akademie) a Marie Cechová, učitelka národní školy na Sádku u Třebíče. Pro Protestanta krátký výtah připravil Štěpán Hájek. Kazeta bohužel vypnula těsně před rozhovorem o feminizaci školství.
Školství je nebo mělo by být v pohybu. Z novin má člověk dojem, že nějaká základní koncepce reformy je zatím spíš v nedohlednu…
Krajské město Plzeň má třicet čtyři základních škol (s připojenými vesnicemi ještě více). Ř.k. církev učí náboženství na jedenácti školách, protestantské církve na školách v Plzni náboženství neučí. K výuce náboženství na školách máme zřejmě vnitřní odpor. Má se náboženstvím nahradit díra po komunistické občanské výchově? Jak říci necírkevním dětem, co je náboženství katolické a co evangelické? V Korandově sboru jsme se pokusili pozvat děti ze škol na náboženství, které učíme na faře. Mimo jedné spolužačky nikdo nepřišel. Jak dál?
V České republice byl naposledy trest smrti vykonán 2. 2. 1989, ve Slovenské 8. 6. 1989. Trest smrti zrušila novela trestního zákona, účinná od 1. 7. 1990. Před listopadem se o zrušení absolutního trestu usilovalo zejména prostřednictvím petic. Po jeho zrušení se sporadicky ozývaly rozhořčené klasy nad „unáhleným“ rozhodnutím parlamentu, požadující jeho obnovení. Tábor řečníků se pomalu rozrůstá a je možné, Že za nějaký čas díky veřejnému mínění budeme stát před problémem, zda u zrušení absolutního trestu zůstat nebo opět novelizovat.
Člověk – syn Boží v mimolidském světě
Jiným zvěstným reportem o Pravdě posílající člověka do světa je tzv. kněžské podání (Priesterkodex) Gn 1,1–2,3. Narozdíl od báchorečného podání Jahvistova zkomponoval exilní či poexilní kněz (nebo pracovní společenství kněží) svůj zvěstný příspěvek jako liturgii určenou spíše k prozpěvujícímu přednesu než k nějaké kurzorické četbě.
rozhovor s Janem Šimsou
přetiskujeme ve zkrácené verzi z kulturně společenské revue Sklepník č. 3/91
Jste jedním z mála bývalých disidentů, kteří v současné době nezastávají významnou státní funkci. Bývalé disidenty, nyní politicky činné, často napadá bulvární tisk. Zajímalo by mě, jestli vy osobně jste se v někom zklamal či naopak vás někdo svým jednáním v nové funkci potěšil?
bych ráda vyslovila několik poznámek. Můj názor není uzavřený, dospívám k němu postupně, jak průběh Marečkovy pře sleduji.
1. Je samozřejmé, že názory slušných lidí se v této věci liší. Shodují se v tom, že nemůžeme zůstat lhostejní k možnosti záchrany jeho života. V této chvíli – píšu v pětašedesátý den jeho hladovění – je tato naděje již minimální.