2/1993

Cestou k poslednímu“ (Atlantis 1992, s. 37–38)

Ve chvíli, kdy je opět na pořadu dne problematika nového církevního zákona, vydává nakladatelství Eman jako svou druhou publikaci knihu Pavla Ottera „Církevní politika 1949“.

Prvních sedmdesát stran (Hlava I) se soustřeďuje na vládní koncepty návrhu zákona o církvích, připomínky synodní rady ČCE a J. L. Hromádky od června 1948, na arogantní i taktické jednání ministrů a vládních úředníků, a nakonec na odhlasování církevních zákonů parlamentem a jejich přijetí církví.

Narozdíl od ODS a ODA prosazují KDU-ČSL a KDS restituci veškerého církevního majetku, včetně lesů, polností a hospodářských budov. „Navrácení všeho, co bylo církvím ukradeno, je předpokladem pro odluku církve od státu“, vyjádřil se Josef Lux. V Respektu č. 3 však upozorňuje redaktor Emil Szirmai, že okamžitá odluka – bez ohledu na míru restitucí – by některé církve zničila. Další církve by musely výrazně omezit svou aktivitu. „Například českobratrská církev evangelická asi na polovinu.

Po českých ulicích dnes chodí holohlavci, kteří hajlují a řvou rasistická hesla, v českých novinách můžete narazit na antisemitské pindy, ostrakizující seznamy a zabedněnost všeho druhu, v českém parlamentu fašistické křídlo plive na všechno možné kromě svého vůdce, který se na záchodku potýká s reportérem. Je tomu padesát let, kdy se chopil moci čalouník, aby zahájil jedno z nejstrašnějších vyvražďování (hned po Stalinovi) v dějinách lidstva.