AD „Meze tolerance“
(Protestant 4/91)
(Protestant 4/91)
Scény z Ježíšova příběhu se odehrávají v realitě a kulisách současného Česka (popř. místech spjatých s jeho nedávnou historií), mluví se v nich jazykem našich současníků (byť nic nezastarává rychleji).
Zdeněk Šorm, Nakresli mi Bibli
Evangelium podle Lukáše 2,1–7
Zjištění STÁTO-právní:
Ta věc mě zdaleka nepálí tolik, jako by pálila ještě před rokem. Je to jen proto, že máme za sebou horké léto a olympiádu? Je okurková sezóna natolik mocná, že ani taková věc jako zřetelné kroky k rozpadu našeho tradičního životního prostoru příliš člověka nevzruší?
Genesis 11,1–9
Skutky 2,4–13
Čím dál víc pociťujeme na vlastní kůži, že něco znamená příslušnost k určitému národu a jazyku. Začínáme zjišťovat – především u svých spoluobčanů směrem na východ – že pro člověka může být velice důležitou, ne-li nejdůležitější věcí v životě to, že mluví stejným jazykem jako ti okolo něj. Jako by sdílený jazyk a příslušnost k národu, který tímto jazykem mluví, teprve dávaly životu člověka tu pravou váhu a hloubku.
Televizní seriály představují především oddechovou záležitost, nicméně konkurence, náročnost publika, ambice tvůrců určitou část seriálové tvorby dostaly na úroveň, která parametry oddechového žánru dávno překročila. A loňský seriál Černobyl z koprodukce HBO/Sky se ocitl na špičce žánru. Stylem fiktivního dokumentu líčí havárii černobylské jaderné elektrárny, její dopady, i to, co havárie odkryla o pozdně sovětské resp. komunistické společnosti.
– varování
postoupila do druhého ročníku. Tentokrát se soustředíme na novozákonní zvěst, zpracovanou pro děti ve druhém díle publikace Cesta Božího lidu. Metodický postup zůstává stejný jako v prvním ročníku (viz Katechetická příloha 1991–1992 č. 1). Publikace Cesta Božího lidu a Katechetická příloha můžete použít několikerým způsobem: pro vyučování v nedělní škole, pro vedení dětských biblických hodin, pro přípravu programu do sdružení mládeže apod.
(24. 3. 1992, F 1, 23.00)
Michal moderátor přivítal ve 23.00 diváky u obrazovky slovy, že neuslyší na titulní otázku vyčerpávající odpovědi, neboť půjde spíš o rozkrývání problému, který se za úvodní otázkou skrývá. Začátek slibný, pokračování už méně. Proč se totiž bavit tak dlouho o tom, že tato otázka provází člověka od (jeho) nepaměti? Proč tuto otázku hájit – proč ji raději nezpochybnit a neukázat, že v tradiční podobě a vázána na povrchní představu, jsoucího“ nikam nevede?