Tomáš Trusina

Já a ta státoprávní věc

Zjištění STÁTO-právní:

Ta věc mě zdaleka nepálí tolik, jako by pálila ještě před rokem. Je to jen proto, že máme za sebou horké léto a olympiádu? Je okurková sezóna natolik mocná, že ani taková věc jako zřetelné kroky k rozpadu našeho tradičního životního prostoru příliš člověka nevzruší?

Kázání Tomáše Trusiny

Genesis 11,1–9

Skutky 2,4–13

Čím dál víc pociťujeme na vlastní kůži, že něco znamená příslušnost k určitému národu a jazyku. Začínáme zjišťovat – především u svých spoluobčanů směrem na východ – že pro člověka může být velice důležitou, ne-li nejdůležitější věcí v životě to, že mluví stejným jazykem jako ti okolo něj. Jako by sdílený jazyk a příslušnost k národu, který tímto jazykem mluví, teprve dávaly životu člověka tu pravou váhu a hloubku.

Pustit si Černobyl do obýváku

Televizní seriály představují především oddechovou záležitost, nicméně konkurence, náročnost publika, ambice tvůrců určitou část seriálové tvorby dostaly na úroveň, která parametry oddechového žánru dávno překročila. A loňský seriál Černobyl z koprodukce HBO/Sky se ocitl na špičce žánru. Stylem fiktivního dokumentu líčí havárii černobylské jaderné elektrárny, její dopady, i to, co havárie odkryla o pozdně sovětské resp. komunistické společnosti.

Katechetická příloha

postoupila do druhého ročníku. Tentokrát se soustředíme na novozákonní zvěst, zpracovanou pro děti ve druhém díle publikace Cesta Božího lidu. Metodický postup zůstává stejný jako v prvním ročníku (viz Katechetická příloha 1991–1992 č. 1). Publikace Cesta Božího lidu a Katechetická příloha můžete použít několikerým způsobem: pro vyučování v nedělní škole, pro vedení dětských biblických hodin, pro přípravu programu do sdružení mládeže apod.

Je nebo není?

(24. 3. 1992, F 1, 23.00)

Michal moderátor přivítal ve 23.00 diváky u obrazovky slovy, že neuslyší na titulní otázku vyčerpávající odpovědi, neboť půjde spíš o rozkrývání problému, který se za úvodní otázkou skrývá. Začátek slibný, pokračování už méně. Proč se totiž bavit tak dlouho o tom, že tato otázka provází člověka od (jeho) nepaměti? Proč tuto otázku hájit – proč ji raději nezpochybnit a neukázat, že v tradiční podobě a vázána na povrchní představu, jsoucího“ nikam nevede?