Štěpán Hájek

Těžká deprivace společnosti v první polovině sedmdesátých let zasáhla pochopitelně i českobratrské evangelíky.

Vážení čtenáři,

Mnohokrát užil prezident Masaryk této zkratky

Něco podobného jsem za pětadvacet let své kariéry ještě nezažil

„Jdi už,“ řekl mi barman.

Synod ČCE přijal závažná rozhodnutí v otázce hospodaření církve.

Čeští evangelíci mají problémy s římským katolictvím. Odlišná teologie, zejména v oblasti nauky o církvi, protichůdná hodnocení historie, nestejné pojetí ekumenismu – to jsou dlouhodobě svízelné třecí plochy, na nichž se skřípěním skončil nejeden mezikonfesijní rozhovor, nemluvě o těch, které nikdy nezačaly. Jsou věci, myšlenky a události, na jejichž hodnotě se český evangelík s římským katolíkem těžko shodne.

V revue Souvislosti 2/93 na str. 136–144 zpracovává Bohuslav Blažek v článku Problém problémů pokus třinácti účastníků (vesměs římských katolíků) vyjádřit své znepokojení nad stavem ř. k. církve u nás. Zvláštní hra, jejímž účelem je sepsat a utřídit problémy, o nichž třeba hovořit, se odehrála 26. 11. 1992 a výsledky mohou být pro leckoho překvapivé. Uvádíme pouze výběr některých formulací, které se nám zdají být nejzajímavější.

Z ostudy kabát

Lidové noviny č. 4 (7. ledna) otiskly v rubrice „Názory“ zajímavý článek Stanislava Sousedíka „Katolictví a česká státnost“, v němž autor varuje před Masarykovou ideou československé státnosti. Podle jeho mínění bylo Masarykovo pojetí se svou orientací na husitství a českobratrství konfesijně jednostranné, vzbuzovalo odpor u katolické většiny zejména na Slovensku, připravilo půdu marxismu a dnes je jakožto idea českého státu naprosto nepřijatelné.