Tady se vzdouvají ty vlny,
vítězné ruce a řev. Tady
se obořuje velebnost klášterních řádů
do zpustlých ponížených budov
i natřásají v taneční extázi pouliční chrastítka
po boku posvátných krav. Tady se kříží
ne blesky, ale věže a pagody
tolika věr. Celý věk-postvěk
v bouři tmy. Co cizích ohňů
Byl s námi ve smrti a bude v životě
v času a světle, které z něho prýští -
i nejjasnější slova jako v dřímotě
jsme vyráželi v prosbách k jeho příští:
Přijď, Pane, rozsviť neznámá zítra,
v nichž noci nebude, ba ani slz -
vždy stromu života dals nám už z jitra
ochutnat v předzpěvu kvetoucí trs.
„Skici těžkých siluet
tvými verši prší –
jazyk tančí v piruet
moři pod tvou vrší
Jsi jen marný rybář slov
hynoucích ihned na rtech
když absolutna zpívá ryzí kov
po nepopsaných partech:
jazyka to zlatá hra
výtrysk a plnost slastí –
pluješ, jen čeře jeho hlať
svou vyprahlou pastí.“
Vím, že jsem bloudil, co Tys mé cesty vedl
i přes labyrint v Sión pokoje
Za život výzvy zla jsem nerozpředl
nořil se hazardně záhad do zdroje
Symboly vůkol, v duši Boží hlad
a přesto hledač nezaměřil správně
zapomněl k písni o věčnosti prstoklad
žádostiv nekonečna, bál se vlastní hlavně
Historik a archivář Církve bratrské dr. Jan Štěpán vydal nedávno vlastním nákladem knihu Babylonské zajetí církve (1948–1989). Třistastránková publikace na základě mnoha dobových, ale také polistopadových materiálů zejména z prvních popřevratových let (např.
Na vernisáži výstavy obrazů českokanadské malířky Márii Gabánkové, která se konala 23. října v Ostravě ve Slezskoostravské galerii, jsem měl zahajovací proslov. Kromě několika vstupních vět bezprostředně určených přítomným návštěvníkům, jsem řekl toto:
(poznámky k mezináboženskému dialogu)
„Výbor ze studií, statí, recenzí, poznámek, glos a dalších příspěvků, které v časopisech a příležitostných tiscích v letech 1925–1945 publikoval PhDr P. Jan Strakoš, literární kritik, historik katolické orientace a v meziválečném období zanícený zastánce estetické teorie ‚čisté poezie‘.“ Tak charakterizuje knihu editor Ladislav Soldán n
Šestisetstránkový sborník po několikaleté obětavé přípravě autorského týmu, odborníků v archivářství, historii, literární vědě, teologii i religionistice vyšel v pěkné a přehledné grafické úpravě loni na podzim.
V jednom severoněmeckém městě jsem nedávno potkal Larse a Helgu, manžele v penzijním věku. Stali se mi živou ukázkou citlivé a sebe zpytující lidskosti v dnešní Spolkové republice.